Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 616/02

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. L, zastoupeného JUDr. L. Č., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

J. L. (dále jen "stěžovatel") byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. , ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"), spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 TrZ a odsouzen podle § 250 odst. 4 TrZ za použití § 35 odst. 2 TrZ k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) TrZ do věznice s ostrahou. Současně byl stěžovateli podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 TrZ uložen trest zákazu činnosti na dobu čtyř let, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a podle § 72 odst. 2 písm. b) TrZ mu byla uložena ochranná protialkoholní léčba.

Proti rozsudku Krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítal nesprávné hodnocení důkazů a z toho plynoucí nesprávné skutkové závěry. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozhodl o podaném odvolání rozsudkem ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. .

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 10. 2002, stěžovatel napadl shora označené rozsudky a navrhl jejich zrušení.

Předtím než se může Ústavní soud zabývat materiální stránkou věci, přezkoumá, zda jsou splněny procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti.

Podle , o Ústavním soudu (dále také "" nebo "ÚS"), musí být fyzické a právnické osoby v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, kterému udělí plnou moc v souladu s zákona Ústavním soudu. O této povinnosti poučil Ústavní soud stěžovatele, kterému byl poté opatřením České advokátní komory ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 04-5137/02, určen advokát podle , o advokacii.

Mimo výše uvedené povinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem je další procesní podmínkou nutnost podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ( ). Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Zákonná lhůta 60 dnů je lhůtou procesněprávní, a její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní.

V dané věci Ústavní soud zjistil, že rozsudek Vrchního soudu v Praze, jako soudu odvolacího, byl stěžovateli doručen dne 5. 10. 2001 a jeho obhájci dne 9. 7. 2001. Ústavní stížnost stěžovatel podal dne 16. 10. 2002.

Posledním prostředkem ochrany práv stěžovatele bylo jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. , o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne 9. 5. 2001, sp. zn. . Tento rozsudek byl stěžovateli doručen dne 5. 10. 2001. Vzhledem k uvedeným zjištěním je ústavní stížnost, podaná k poštovní přepravě dne 15. 10. 2002, podána zjevně po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty, která začala běžet dnem doručení rozsudku Vrchního soudu v Praze, tj. dnem 5. 10. 2001, a marně uplynula dne 3. 12. 2001.

Proto soudce zpravodaj návrh ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2002

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu