Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 448/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného JUDr. A. J., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2002, čj. - 9,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 7. 2002, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též "obecný soud") ze dne 22. 4. 2002, čj. - 9. Stěžovatel tvrdí, že došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v y (dále též "Ústava"), d (dále též "Listina") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K tomu mělo dojít postupem obecného soudu, který vůbec nezkoumal, zda bylo zasaženo do stěžovatelových subjektivních práv. Podle stěžovatele ustanovení , (dále též "OSŘ"), rozšiřuje možnost soudního přezkumu a prolamuje důsledky , 2 a v tom, že přiznává procesní právo podat žalobu i tomu, s kým správní orgán jako s účastníkem nejednal, ač účastníkem být měl. Z dikce ustanovení údajně není jasné, zda v "žalobě o doručení rozhodnutí" se má požadovat doručení prvoinstančního či druhoinstančního rozhodnutí. Při takto, podle názoru stěžovatele, nedůsledné zákonné úpravě v otázce konkrétního postupu nemůže obecný soud postupovat k tíži účastníka, ale má šetřit podstatu jeho ústavně zaručených práv. Postup obecného soudu označil stěžovatel za formální obstrukci a "odepření spravedlnosti (denegatio iuris)". V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1994,

sp. zn.

. Podle stěžovatele, pokud dostatečně identifikoval správní řízení, nebylo rozhodné, že správně neurčil rozhodnutí, které mu má být doručeno.

Ústavní soud zjistil z připojeného spisu sp. zn Krajského soudu v Ústí nad Labem, že stěžovatel se žalobou domáhal, aby Magistrátu města Mostu byla uložena povinnost doručit mu rozhodnutí tohoto správního orgánu ze dne 23. 11. 2001, čj. SÚ 4245/2001-330-K. Zároveň navrhl odklad vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí.

O jeho žalobě rozhodl obecný soud usnesením ze dne 22. 4. 2002, čj. - 9, tak, že řízení zastavil s odůvodněním, že stěžovatel žalobou nenapadl žádné rozhodnutí správního orgánu a domáhal se pouze doručení rozhodnutí, tedy postupu soudu podle . Takový postup by byl podle obecného soudu možný pouze za předpokladu, pokud by stěžovatel žalobou napadl pravomocné rozhodnutí správního orgánu o opravném prostředku podle . Postup podle je neoddělitelně spjat s řízením o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobce žádné rozhodnutí nenapadl, takže obecný soud neměl o čem jednat. Jedná se o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a proto obecný soud toto řízení podle zastavil.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti obecný soud odkázal na odůvodnění svého usnesení a navrhl její zamítnutí. Dále uvedl, že proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 23. 11. 2001, čj. SÚ 4245/2001-330-K, bylo podáno odvolání občanským sdružením Ekologický právní servis Brno. O tomto odvolání rozhodl Okresní úřad v Mostě. Toto rozhodnutí bylo napadeno správní žalobou, ale věc není dosud skončena. Stěžovatel, pokud se domnívá, že měl být účastníkem řízení, mohl se domáhat doručení rozhodnutí Okresního úřadu v Mostě a proti němu podat správní žalobu, jak to učinil v případě územního rozhodnutí v předmětné stavební věci.

Vedlejší účastník (Magistrát města Mostu) ve svém vyjádření ze dne 25. 9. 2002 uvedl, že celý spis, týkající se dané věci, byl Okresním úřadem v Mostě zaslán obecnému soudu, proto se vyjádří k podané ústavní stížnosti poté, co mu bude spis vrácen. Do dnešního dne jeho vyjádření nedošlo.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů [ , y] a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C. H. Beck, Praha 1994, str. 40]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y [ y]. Ani skutečnost, že obecný soud se opřel o právní názor (resp. výklad zákona, jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz nález

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., C. H. Beck, Praha 1995, str. 281].

Ustanovení je nutné interpretovat v kontextu celé úpravy části páté, hlavy druhé, o rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů. Z textu tohoto ustanovení vyplývá, že neupravuje žádný speciální institut "žaloby o doručení". Jedná se pouze o úpravu dílčího procesního kroku (fáze řízení), který umožňuje subjektu, jenž se domnívá, že byl opominut jako účastník správního řízení, napadnout žalobou konkrétní rozhodnutí správního orgánu, a tím účinně bránit svá práva a oprávněné zájmy.

Stěžovatel odkázal na nález

sp. zn.

publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 2, C. H. Beck, Praha 1995, str. 35. Ve věci citovaného nálezu se však jedná o skutkově a právně odlišnou věc. Postup obecného soudu (Krajského soudu v Ústí nad Labem) nelze v přezkoumávané věci označit za odepření práva na soudní ochranu. Obecný soud interpretoval ustanovení ústavně konformním způsobem, svým postupem neporušil žádná ústavně zaručená základní práva a svobody.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2002

JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu