Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 683/02

Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupené JUDr. J. P., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 5. 1999, čj. -78, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2001, čj. -114, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2002, čj. -166,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatelka mimo jiné uvádí, že po změně odůvodnění provedené rozsudkem odvolacího soudu byla zbavena možnosti domáhat se vydání předmětných nemovitostí žalobou na plnění. Tím došlo ke změně jejího právního postavení vůči původnímu žalovanému, protože zatímco po vydání rozsudku soudu prvého stupně možnost žalovat na plnění měla, tuto možnost nyní nemá. Tímto postupem byla porušena zásada dvouinstančnosti soudního řízení, její právo na spravedlivý proces a ve svých důsledcích i právo na nedotknutelnost vlastnictví. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení všech napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že již konstatovaným rozsudkem tohoto soudu byla zamítnuta určovací žaloba směřující k určení, že stěžovatelčin otec byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovitosti, ve výroku I. tohoto rozsudku blíže označené. K odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu prvého stupně rozhodl Krajský soud v Brně již citovaným rozsudkem tak, že tento rozsudek ve věci samé potvrdil, a to s rozdílným odůvodněním při obsahově stejném výroku. K dovolání stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že posuzuje projednávanou věc podle , ve znění před novelou, toto dovolání pro jeho nepřípustnost podle a odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud ČR zcela přesvědčivě zdůvodnil, z jakých důvodů se dovoláním nemůže věcně zabývat, když zejména konstatoval, že rozdílná odůvodnění závěrů, k nímž došly městský a krajský soud, nemají při obsahově stejném výroku rozhodnutí vliv na vymezení konkrétního právního vztahu, a co do vymezení povinností a práva účastníků řízení nejde tedy o rozhodnutí nesouhlasná. Jak dále konstatoval Nejvyšší soud ČR, vady vyjmenované v nebyly v dovolání namítány a nevyplývají ani z obsahu spisu a ani rozhodnutí případně umožňující přípustnost dovolání není možné proto, že žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala ( ), čímž si ostatně sama uzavřela cestu k případnému přezkumu rozhodnutí Nejvyšším soudem ČR.

Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , pokud pak směřuje proti rozhodnutím městského a krajského soudu podle (s přihlédnutím k ustanovení , o Ústavním soudu - viz ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím již pojednává pod

sp. zn.

Ústavního soudu) , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu