Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 539/02

Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti J. N., zastoupeného Mgr. P. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2002, čj. -845,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích stěžovatel v podstatě poukazuje na celou řadu procesních pochybení, jichž se tento soud dopustil a která svou intenzitou již zasahují do ústavně právní roviny. Konkrétně pak jde o porušení d, jakož i písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Strakonicích Ústavní soud zjistil, že k odvolání stěžovatele, obviněného Š. S. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem tak, že zrušil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 12. 2001, čj. -784, v celé části týkající se stěžovatele a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným návodem k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. b) trestního zákona k § 247 odst. 1, 2 trestního zákona a odsoudil jej k trestu odnětí svobody na 8 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 2 let a k povinnosti zaplatiti společně a nerozdílně s dalšími obžalovanými obci S. H. škodu ve výši 52 800,-- Kč. V důvodech svého rozhodnutí krajský soud mimo jiné uvedl, že okresní soud nepochybil, pokud při zjištění skutkového stavu vyšel z jednoznačných výpovědí spoluobžalovaných H. a P., učiněných při konfrontaci v přípravném řízení, a z výpovědi spoluobžalovaného P. při hlavním líčení, kteréžto výpovědi jsou ve shodě i s dalšími provedenými důkazy. Podle názoru krajského soudu nebylo možno učinit jiný závěr než ten, že to byl právě stěžovatel, který navedl spoluobžalované ke spáchání trestného činu krádeže. K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 17. 10. 2002, čj. -916, rozhodl tak, že toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, když konstatoval, že samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy I. a II. stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, Nejvyšší soud ČR v dovolacím řízení přezkoumávat nemůže.

Rovněž Ústavní soud nemůže než konstatovat, že z ústavního principu nezávislosti soudu vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci stalo, podmínky dané ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu takové hodnocení důkazů obecnými soudy jinak hodnotit. Navíc napadené rozhodnutí je odůvodněno natolik přesvědčivě a logicky, že o jakémkoli extrémním vybočení z mezí citovaného ustanovení trestního řádu nelze vůbec uvažovat. Krajský soud za podklad svých závěrů vzal zejména výpověď spoluobžalovaného P. při hlavním líčení, dovodiv přitom, že tento důkaz je ve shodě s dalšími provedenými důkazy, takže pro jakýkoli zásah ze strany Ústavního soudu chybí i ten minimální podklad.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu