Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 613/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného JUDr. S. B., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel s odvoláním na tvrzené porušení , odst. 2 a odst. 3 d domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. . Naposledy citovaným rozhodnutím byl stěžovatel podle § 68 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) a c) trestního řádu vzat do vazby, přičemž nebyla přijata nabídnutá záruka za další chování obviněného ani jeho písemný slib [§ 73 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu]. Návrh na vzetí stěžovatele do vazby, stíhaného pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona, podal okresní státní zástupce v Karviné. Soud zjistil, že u jmenovaného, který se nezdržuje v místě svého trvalého ani přechodného bydliště, nikde nepracuje a byl v minulosti již několikrát odsouzen pro majetkovou trestnou činnost, jsou vazební důvody dány, neboť existuje důvodná obava, že se bude vyhýbat trestnímu stíhání a pokračovat v páchání trestné činnosti. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí byla Krajským soudem v Ostravě výše uvedeným usnesením odmítnuta jako nedůvodná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že byl zadržen dne 17. 9. 2001 v 8:20 hod, následně byl předveden před vyšetřovatele a byl mu předán záznam o sdělení obvinění. Poté se nacházel na služebně Policie ČR v Havířově, kde byl hlídán policistou a po výslechu byl dodán do cely předběžného zadržení. Soud prvního stupně, kterému byl stěžovatel předán dne 18. 9. 2001 v 13:10 hod, však v rozhodnutí o vzetí do vazby vyznačil, že jmenovaný byl zadržen v 10:25 hod, přičemž o samotném vzetí do vazby rozhodoval dne 19. 9. 2001 od 8:15 do 9:05 hod. Z uvedených časových údajů, které zcela korespondují s údaji uvedenými v napadených rozhodnutích, stěžovatel vyvozuje, že došlo k porušení Čl. 8 odst. 3 d. Byla-li podle názoru stěžovatele jeho osobní svoboda omezena již 17. 9. 2001 v 8:20 hod jeho nuceným držením v čekárně Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR v Havířově, resp. jeho zadržením v 10:25 hod a soudu byl předán teprve 18. 9. 2001 v 13:10 hod, stalo se tak po uplynutí ústavně stanovené lhůty 24 hodin.

Účastník řízení, Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti znovu zopakoval citované časové údaje, navrhl, aby byla stížnost odmítnuta a doplnil, že stěžovatel se zjevně řídil příslušnými ustanoveními trestního řádu ve znění do novely, provedené , jakož i d ve znění před novelou, provedenou ústavním Rovněž Okresní soud v Karviné opětovně popsal základní fakta případu a uzavřel, že postupoval v souladu s platnými právními předpisy.

II.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou věci je tvrzení stěžovatele, že v daném případě byla orgány činnými v trestním řízení překročena lhůta, stanovená v d, ve které musí být zadržená osoba propuštěna nebo odevzdána soudu. Z veškerých shromážděných podkladů vyplývá, že stěžovatel byl dne 17. 9. 2001 v 8:20 hod předveden k vyšetřovateli, bylo mu sděleno obvinění, byl vyslechnut a poté, v 10:25 hod téhož dne, došlo k jeho zadržení podle ustanovení § 75 trestního řádu. Návrh na vzetí do vazby byl Okresním státním zástupcem v Karviné podán příslušnému soudu dne 18. 9. 2001 ve 13:10 hod a soud o tomto návrhu rozhodl dne 19. 9. 2001 v jednání, vedeném od 8:15 do 9:05 hod.

Podle d musí být zadržená osoba ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu (tedy ne do 24 hodin, jak ve stížnosti uvádí stěžovatel). Soudce musí poté zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu. Z výše uvedených časových údajů, které ani stěžovatel nezpochybňuje, je zřejmé, že lhůty, stanovené d, byly ve zkoumaném případě dodrženy.

Jelikož Ústavní soud nezjistil, že byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. Za této situace byl bezpředmětný i návrh stěžovatele na projednání věci mimo pořadí. Pouze pro úplnost možno uvést, že postup podle ust. , o Ústavním soudu, je zcela výjimečným opatřením. Naléhavost věci totiž není možné posuzovat podle samotného případu, nýbrž z důvodu zachování zásady rovnosti v návaznosti na ostatní případy (v dané záležitosti ostatní ústavní stížnosti), které v dané době Ústavní soud řešil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 28. listopadu 2002

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

předseda I. senátu Ústavního soudu