Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 488/02

Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti 1) L. Š., 2) R. M., obou zastoupených JUDr. J. H., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 3. 2001, čj. -84, ve znění opravného usnesení téhož soudu z 30. 1. 2002, čj. -129, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, čj. -141,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozsudkům obecných soudů stěžovatelé mimo jiné uvádějí, že těmito rozsudky došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v y ČR a d, neboť obecné soudy jim odepřely ochranu proti zvůli povinné osoby, kterou projevila tím, že před vydáním nemovitostí obsadila dosud volnou nemovitost nájemnicí. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se proto zrušení napadených rozsudků.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi Ústavní soud zjistil, že již konstatovanými rozhodnutími byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, v níž se domáhali vystěhování E. B. z nemovitostí, ve výroku žaloby blíže specifikovaných. V důvodech svého rozhodnutí uvedly obecné soudy mimo jiné to, že pokud předmětný dům nebyl obydlen a o restitučním nároku stěžovatelů nebylo dosud rozhodnuto, směřoval krok povinné osoby spíše k ochraně svěřeného majetku, a nemohl tudíž být v rozporu s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů, ukládajícím povinné osobě nakládat s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě s péčí řádného hospodáře.

Stěžovatelům třeba přisvědčiti pouze v tom, že argumentace obecných soudů, pokud posuzují obsazení předmětného domu jako krok směřující k ochraně svěřeného majetku, je problematická, neboť ze spisu je patrno, že před uzavřením nájemní smlouvy s E. B. dne 29. 2. 1996 zůstávala nemovitost dlouhodobě neobydlena. Důvodem uzavření uvedené nájemní smlouvy byla tedy spíše snaha umožnit ubytování zaměstnankyni povinné osoby, kterážto zaměstnankyně měla problémy s dosavadním pronajímatelem. Proti posunutí celé záležitosti do ústavně právní roviny ve prospěch stěžovatelů, a to odlišnou aplikací ustanovení zákona o půdě, stojí však nejen to, že by Ústavní soud tímto postupem porušil - nejde-li o extrémní vybočení z mezí hodnocení skutkových zjištění a mezí zákona - ústavní princip nezávislosti soudů zakotvený v y ČR, ale zejména to, že by vůbec nezohlednil postup samotných stěžovatelů. V dohodě o vydání nemovitosti ze dne 17. 6. 1997, uzavřené s povinnou osobou, stěžovatelé v totiž vzali na vědomí existenci nájemní smlouvy s tím, že se povinná osoba ve spolupráci s nimi zavazuje řešit vzniklou situaci získáním náhradního ubytování, když navíc při jednání dne 14. 11. 2000 ústy svého zástupce uvedli, že nemají zájem na vlastnictví tohoto domu a že jednají se synem žalované o jeho odprodeji.

Všechny uvedené úvahy a okolnosti jsou tedy natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu