Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 585/02

Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele P. V., zastoupeného JUDr. I. S., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2001, čj. -49, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2001, čj. -30,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 9. 2002, domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2001, čj. -49. Tímto usnesením bylo odmítnuto dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2001, čj. -30, kterým tento soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 5. 2000, čj. -17. Navrhovatel tvrdil, že napadeným usnesením bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, daného d.

Ve smyslu a 75 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Z přípisu Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 11. 2002 Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, čj. -49, bylo právnímu zástupci navrhovatele doručeno dne 3. 10. 2001. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl podán k poštovní přepravě dne 30. 8. 2002, tedy po lhůtě zákonem pro jeho podání stanovené.

Ústavní soud v této souvislosti podotýká, že navrhovatel je si vědom uvedené skutečnosti a požadoval, aby Ústavní soud neodmítl přijetí ústavní stížnosti a aplikoval ust. písmeno a) , protože ústavní stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a je podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Aplikovat ustanovení písmeno a) je však možné jen tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; cit. ustanovení nelze aplikovat na ust. a tam uvedenou propadnou lhůtu k podání ústavní stížnosti prominout nelze. Ustanovení zák. o Ústavním soudu, se nedotýká běhu lhůty podle cit. zákona. Toto ustanovení je třeba vykládat ve vztahu k cit. zákona, tedy tak, že umožňuje Ústavnímu soudu přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Neumožňuje tedy prominutí ani prodloužení lhůty, jejíž běh a délku upravuje kogentní ustanovení .

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle písmeno b) , odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního osudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2002