Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 540/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání o návrhu

Ing. V. K., zastoupeného Mgr. E. P., proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, sp. zn. 2 KZv 25/2002, ze dne 24. června 2002 ve spojení s usnesením policejního rady Policie ČR, správy Východočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování Pardubice, sp. zn. PVC 12/OHK-02, ze dne

22. května 2002,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Svým včas podaným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti brojí navrhovatel proti shora označeným rozhodnutím ve věci zahájení trestního stíhání své osoby. To s tím, že jejich vydáním i postupem, který tomu předcházel, byla zasažena jeho základní, ústavně garantovaná práva a svobody stanovená d (dále jen).

Z obsahu napadených rozhodnutí je zjevné, že podle § 160 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo vůči navrhovateli zahájeno trestní stíhání pro skutky, ve kterých (i ve vztahu ke spoluobviněnému P. S.) je spatřováno naplnění znaků stanovených podstat trestných činů 1.) zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.), 2.) zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. a 3.) zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., když všechny označené trestné činy měly být spáchány ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. Proti označenému usnesení policejního rady Policie ČR ze dne 22. 5. 2002 podal navrhovatel stížnost s tím, že trestní stíhání vůči jeho osobě bylo zahájeno bez potřebných zákonných důvodů, je tak nedůvodné a mělo by být zastaveno. O podané stížnosti rozhodovala příslušná státní zástupkyně, která usnesením, sp. zn. 2 KZv 25/2002, ze dne 24. 6. 2002, podanou stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítla. V důvodech svého rozhodnutí uvedla, že byl prověřen spisový materiál, který byl v dané věci k datu rozhodování shromážděn a ani podanou stížností nebylo vyvráceno vzniklé podezření, že došlo ke spáchání trestného jednání, které bylo podřazeno pod konkrétní skutkovou podstatu trestného činu specifikovaného ve zvláštní části trestního zákona. Dále poukázala na konkrétní podklady (důkazy) dosud ve věci pořízené v souladu s trestním řádem a jmenovitě je označila, a to ve vztahu k jednotlivým skutkům a v nich spatřovaným trestným činům. Poukázala i na to, že z prováděného šetření uvedené věci plyne, že je věnována pozornost obhajobě uplatněné navrhovatelem, tedy teprve po úplném zjištění skutkového děje v průběhu přípravného řízení trestního bude možné rozhodnout o případném podání obžaloby či zastavení trestního stíhání.

Proti uvedeným rozhodnutím brojí navrhovatel svým návrhem na zahájení řízení

o ústavní stížnosti, kdy v zásadě předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 160

odst. 1 tr. ř.) pokládá za neurčité stran vzniku uvažované škody, není dostatečně určitě popsán způsob, jakým mělo dojít k provedení skutku ad 2.) a u skutku pod bodem 3.) nebyla uvedena i subjektivní stránka trestného činu. Navrhovatel má za to, že takto napadenými rozhodnutími i postupem, který jim předcházel "jsou v rozporu se zásadou řádného zákonného procesu uvedenou y a stejně tak s ust. § 2 tr. ř.", neboť nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon - trestní řád. Napadená rozhodnutí tak navrhl zrušit.

Na vyžádání Ústavního soudu se k podanému návrhu vyjádřila státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Uvedla, že k podané stížnosti byl přezkoumán shromážděný příslušný spisový materiál a napadený postup policejního rady Policie ČR byl shledán důvodným i s ohledem na sporovaný popis skutku. Podle jejího přesvědčení nedošlo k jakémukoliv zkrácení práva navrhovatele, kdy v napadeném rozhodnutí policejního rady jsou dostatečným způsobem uvedeny náležitosti požadované zákonem, když možnosti k doplnění dokazování jsou z hlediska obhajoby navrhovatele zachovány.

Po zvážení uvedených skutečností, obsahu napadených rozhodnutí, argumentace vedené navrhovatelem i vyjádření státní zástupkyně, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Nezbývá než opakovaně konstatovat, že úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Z takového pohledu je na místě vnímat jeho případnou ingerenci do rozhodování jiných orgánů státní moci a není tak zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva, když takto může postupovat pouze tehdy, jestliže v konkrétní věci shledá porušení ústavních kautel. Úlohou Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí, které patří do kompetence jiných orgánů státní moci, když nebyl zjištěn extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Napadenými rozhodnutími nebyl porušen zákaz libovůle (, 4y ČR, , 3y) ani základní právo na řádný a spravedlivý proces ( a násl.y) a z tohoto pohledu ani navrhovatelem namítaný y, který se ostatně váže k právu na osobní svobodu. K napadeným usnesením nutno uvést, že trestní stíhání navrhovatele bylo zahájeno usnesením, které respektovalo zákonné požadavky na jeho náležitosti, a to i co do výroku s popisem skutku, který byl vymezen tak, aby nemohl být zaměněn s jiným (včetně místa a času jeho spáchání, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele), zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován a odůvodnění, v němž se přesně označily skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. V těchto souvislostech nelze mít výhrad ani k námitce o neurčitosti některých formulací, případně absenci (neuvedení) subjektivní stránky trestného činu (zavinění), neboť z obsahu napadeného rozhodnutí nelze této námitce přisvědčit. V usnesení o zahájení trestního stíhání navrhovatele ( tr. ř.) jsou skutky, pro které je stíhán, popsány zcela konkrétně (určitě), a to tak, aby nemohly být zaměněny s jinými a z jejich popisu zcela jednoznačně plyne forma zavinění i když není označena expresis verbis (výslovně) a za dané situace tak trvat na jejím výslovném vyjádření by představovalo postup zcela formální, když forma zavinění z uvedených skutečností jednoznačně plyne. Ostatně v tomto směru nelze z ústavních hledisek kritizovat ani postup státního zástupce, který je v dané fázi trestního řízení tím, který zná v potřebné míře všechny okolnosti potřebné k rozhodnutí a při jejich pečlivém zvážení také může volit příslušný procesní postup v souladu zejména s trestním řádem. Jak již řečeno, z hledisek ústavních, která jako jediná zakládají i v dané věci ingerenci Ústavního soudu, nebylo shledáno pochybení a nebyl zjištěn onen extrémní rozpor mezi, v této fázi trestního řízení, shledaným skutkovým stavem a právními závěry z něj odvozenými.

S poukazem na uvedené tak nezbylo Ústavnímu soudu než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu