Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 497/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele M. V., zastoupeného JUDr. J. Z., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2002, sp. zn. , a Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2002, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která vyplývají z , 5 d. Uvedl, že soudy obou stupňů jej ponechaly ve vazbě, aniž dodržely postup, který upravila novela trestního řádu, účinná od l. ledna 2002. Podle jeho přesvědčení lhůta tří měsíců pro vydání rozhodnutí o ponechání ve vazbě začala plynout nikoli od 15. ledna 2002, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí jeho "stížnosti o propuštění z vazby na svobodu", ale od účinnosti této novely trestního řádu, tj. od 1. ledna 2002. Poněvadž o dalším jeho setrvání ve vazbě bylo rozhodnuto až 12. dubna 2002, má zato, že je zadržován ve vazbě nezákonně.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených usnesení Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě dne 22. května 2002 věci sp. zn. zamítl žádost obžalovaného, tj. stěžovatele, o propuštění z vazby a nepřijal jeho nabídku písemného slibu, své rozhodnutí odůvodnil trváním vazebních důvodů dle § 67 písm. a), c) tr. řádu. Vrchní soud v Olomouci, který jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, v písemném vyhotovení usnesení vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč je považuje za správné a reagoval i na námitku stěžovatele, vztahující se k předcházejícímu rozhodnutí ze dne 12. dubna 2002 - o ponechání obžalovaného ve vazbě. Poněvadž v odůvodnění návrhu stěžovatel rovněž brojí proti postupu soudu v rozhodnutí o vazbě ze dne 12. dubna 2002, tyto námitky na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2002 a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2002, proti nimž ustavní stížnost směřuje, nedopadají.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2002