Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 365/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele J. S., zastoupeného Mgr. V. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2002, č. j. -649, a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2000, č. j. F 10746/99, F 95142/99, F 96852/99, F 96386/99 a F 417/2000/B 1040-408, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal cestou ústavní stížnosti zrušení výše označených rozhodnutí soudů, odůvodnil návrh tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že mu soudy neumožnily domáhat se obnovy řízení ve věci změny zápisu v obchodním rejstříku akciové společnosti, u níž je akcionářem, a tak i možnosti věcně přezkoumat tento zápis, kterým bylo zásadním způsobem změněno jeho právní postavení akcionáře.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Soudy obou stupňů správně aplikovaly ustanovení § 228 odst. 1 obč. soudního řádu, když zamítly návrh, jímž se stěžovatel domáhal obnovy řízení, kterého však účastníkem nebyl, a svá rozhodnutí odůvodnily tak přiléhavě, že lze na ně v dalším odkázat, když také v nich vysvětlily, proč stěžovatel tímto účastníkem v rejstříkovém řízení být ani nemohl.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2002