Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 236/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele F.-P., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2001, č. j. -36, a o návrhu na zrušení , věta třetí , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí soudu s tím, že podle jeho přesvědčení ve věci odvolání proti rozsudku soudu I. stupně nebylo postupováno a rozhodováno v souladu s y a s d. Poukázal na okolnosti, za nichž se žalovaná nastěhovala do bytu, na řízení, v němž si tato vynutila soudní cestou dle věta třetí obč. zák. souhlas k výměně bytu nacházejícího se v jeho nemovitosti a na skutečnost, že mezi účastníky řízení o vyklizení bytu, jehož se žalobou domáhal, nedošlo dosud k uzavření nájemní smlouvy. Jestliže soudy dovodily, že žalovaná vstoupila do práv předchozího nájemce, s nímž uzavřela dohodu o výměně bytů, a není proto povinna uzavřít nájemní smlouvu, pak takovou volnou záměnu v subjektu práv a povinností u nájemců zákonodárce nepochybně nepředpokládal a takový právní názor tedy považuje za spekulativní. Proto také navrhl, aby ustanovení věta třetí obč. zák., umožňující zásah do vlastnických práv pronajímatele při výběru nájemců, bylo zrušeno.

Předsedkyně senátu 19 Co Městského soudu v Praze se ve svém písemném vyjádření ze dne 17. května 2000 odvolala na právní závěry, z nichž stížností napadené rozhodnutí vychází a jsou obsaženy v jeho odůvodnění.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2001, č. j. -36, zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, zjištěn nebyl. Pokud jde o postavení žalované, jejíhož vyklizení se stěžovatel neúspěšně u soudu domáhal, zde lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu II. stupně a jeho právní názor k vzniku a obsahu práv nájemce na základě účinné dohody o výměně bytů.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jeho jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y, může být podán spolu s ústavní stížností [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Poněvadž ústavní stížnost byla odmítnuta a konečně ani ve stížností napadeném rozhodnutí nebyl věta třetí obč. zák. uplatněn, návrh na zrušení tohoto ustanovení byl v souladu s a odst. 1 písm. c) výše citovaného , odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné..

V Brně dne 14. listopadu 2002