Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 191/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele J. G., zastoupeného JUDr. V. N., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. února 2002, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel ústavní stížnost, směřující proti výše označenému rozsudku, odůvodnil tím, že se rozhodnutími soudů obou stupňů cítí dotčen v právu, zakotveném v d. Uvedl, že se domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného k převodu označených pozemků, které měly být poskytnuty jako pozemky náhradní za ty, jež měly být vydány dle zákona o půdě. Poukázal na průběh předmětných jednání o vydání pozemků, na liknavost na straně povinného i na postup obce O., která vypracovala územní plán tak, že to možnost vydání pozemků ovlivnilo, i když vyslovil přesvědčení, že na požadované pozemky měl a má přednostní nárok, jak se také u soudu dovolával.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. února 2002 zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Stěžovateli, jako oprávněné osobě dle , nebyly vydány všechny pozemkové parcely a ani ty, které požadoval jako náhradní pozemky, když některé z požadovaných náhradních pozemků byly, dle schváleného územního plánu, určeny k zástavbě rodinnými domky. Soud I. stupně zamítl žalobu stěžovatele a soud II. stupně jeho rozhodnutí potvrdil, když bylo zjištěno, že stěžovatel neprokázal existenci takové smlouvy o převodu pozemků, na jejímž základě by se mohl domáhat splnění konkrétní povinnosti či projevu určité vůle k uzavření smlouvy, a důvodně dovodil, že se proto nemůže ani domáhat

nahrazení projevu této vůle k uzavření smlouvy o převodu označeného pozemku výrokem soudu. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání, tj. těmi, které se týkaly možnosti uplatnění nároků na vydání konkrétního pozemku jako pozemku náhradního, a které se týkaly žaloby o určení přednostního práva na jejich vydání, jestliže tyto pozemky byly již po vypracování a schválení územního plánu převedeny na obec. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů., odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2002