Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 441/02

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky společnosti D. p. hl. m. Prahy, akciová společnost, zastoupené advokátem JUDr. T. S., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 4. 2002, čj. -10, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se domáhá návrhem ze dne 25. 6. 2002 na zahájení řízení o ústavní stížnosti zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3. Tvrdí, že rozsudek je ve výroku o určení náhrady nákladů řízení nezákonný. Tím podle jejího názoru došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, zakotveného v d (dále jen ""), a práva na veřejné projednání věci, zakotveného v y. Domnívá se, že soud nerespektoval ani y, který ukládá orgánům aplikujícím právo šetřit podstatu a smysl základních práv.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. , vyplývá, že obvodní soud při doručování napadeného rozsudku zjistil, že osoba uvedená jako žalovaný - J. L., nar. 9. 5. 1979, neexistuje. Z výpisu Centrálního registru občanů vyplynulo, že pod uvedeným údajem narození a místa bydliště je v evidenci obyvatel uveden J. L. Soud proto stěžovatelku (v původním řízení žalobkyni) o této skutečnosti vyrozuměl s upozorněním, že nesprávné označení žalovaného v rozsudku nelze považovat za zjevnou nesprávnost podle ustanovení , , neboť žalovaný je chybně označen již v žalobě a na listinném důkazu. Stěžovatelka na základě uvedených skutečností přípisem ze dne 25. 7. 2002 doručeným obvodnímu soudu dne 30. 7. 2002 vzala svou žalobu zpět (č.l. 16 spisu). Soud proto usnesením ze dne 6. 8. 2002, čj. -17, podle ustanovení , , rozsudek napadený ústavní stížností zrušil a řízení zastavil.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejdříve se zabýval otázkou, zda je stěžovatelka osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.

Podle písm. d)y a ustanovení , je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Stěžovatel je tedy k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí orgánu veřejné moci oprávněn pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí je pravomocné, neboť pouze pravomocné rozhodnutí je způsobilé nezvratně zasáhnout do právní sféry stěžovatele.

V posuzovaném případě stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil rozsudek obvodního soudu. Tvrdí, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv. Ze spisového materiálu však vyplývá, že v době podání ústavní stížnosti nebylo napadené rozhodnutí pravomocné a právní moci nenabylo ani později. Naopak bylo z podnětu zpětvzetí žaloby stěžovatelkou zrušeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3. Rozhodnutí, které právní moci nikdy nenabylo a následně bylo rozhodnutím soudu zrušeno, nemohlo způsobit dotčení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že zákonné předpoklady, na jejichž základě by stěžovatelka byla oprávněna k podání ústavní stížnosti, nejsou splněny [ ].

Ústavní soud dále připomíná, že je orgánem kasačním, což v případě řízení o ústavních stížnostech vyplývá z ustanovení . Podle něj je Ústavní soud v případě, že ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d)y vyhoví, oprávněn zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Ve smyslu uvedeného článkuy je Ústavní soud oprávněn zrušit rozhodnutí pravomocné.

Vzhledem k tomu, že v dané věci napadené rozhodnutí nebylo v době podání ústavní stížnosti pravomocné, právní moci nenabylo a bylo v dalším řízení rozhodnutím soudu zrušeno, Ústavní soud nemá prostor pro realizaci svých kasačních pravomocí a není tak ani příslušný k projednání předmětného návrhu [ ].

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle a d) odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 15. listopadu 2002 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj