Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 676/02

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. H., právně zastoupené Mgr. P. V., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2002, č. j. -49, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 24. 10. 2002, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2002, č. j. -49, a to pro porušení y a dále a d (dále jen " ").

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

Napadeným rozsudkem ze dne 24. 7. 2002, č. j. -49, Městský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) domáhala toho, aby žalovaná T. L., podnikatelka, byla uznána povinnou zaplatit jí částku 1 760,- Kč s 10% úrokem z prodlení z důvodu odpovědnosti za škodu vzniklou porušením povinnosti z cestovní smlouvy ze dne 1. 6. 2001, tj. nedodržením času odjezdu autobusu.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že zaslala soudu snímek mapy příslušné části města Ostravy a dále fotodokumentaci, z níž jednoznačně vyplynulo, že trasa autobusu je po ulici 28. října v Ostravě velmi krátká, neboť autobus po několika metrech zatáčí mimo dohlednou viditelnost - jak řidiče autobusu, tak i jeho pasažérů - - soud však tento důkaz neprovedl. Pomocí tohoto důkazu by mohl podle stěžovatelky soud dospět k závěru, že se stěžovatelka se svým manželem dostavili na místo odjezdu včas, avšak autobus jim ujel. Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že si je vědoma toho, že v souladu s ust. není možné bagatelní věc projednat dvojinstančně, právo, které však bylo v daném případě dotčeno napadeným rozhodnutím Městského soudu v Brně, není posouditelné pouze finančním vyjádřením žalovaného nároku. Žalovaná částka je podle stěžovatelky skutečně zanedbatelná, avšak stěžovatelce šlo a nadále jde především o to, domoci se vedle finanční, především morální satisfakce. Stěžovatelka je toho názoru, že je-li jí odňata možnost revize rozhodnutí soudu prvního stupně, je tento právní stav porušením ústavnosti.

Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že námitky uvedené stěžovatelkou v ústavní stížnosti nejsou způsobilé ústavnost napadeného rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit, a ústavní stížnost je poroto neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci konkrétně namítané porušení y nebo , či y.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu

V Brně dne 19. listopadu 2002