Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 632/02

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky, o ústavní stížnosti V. P., zastoupeného JUDr. Z. D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. , ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2000, č.j. -4, a dále proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 1998, č.j. -26, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se s odvoláním na porušení jeho základního práva na soudní ochranu podle d (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení a rozsudků obecných soudů. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 1998, č.j. -26, bylo rozhodnuto (mimo dalších otázek, kterých se ústavní stížnost netýká) o povinnosti stěžovatele zaplatit částku 11.167,- Kč výživného na jeho nezletilého syna J. P., nar. 23. 11. 1985. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 11. 1998 a stalo se vykonatelným. Následně rozhodl Městský soud v Brně svým usnesením ze dne 24. 10. 2000, č.j. -4, o nařízení výkonu tohoto rozhodnutí. K odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. .

Toto usnesení napadl stěžovatel svou ústavní stížností, ve které namítá, že obecné soudy nedostály svým základním povinnostem podle , , a , a tím porušily y a y ČR. Podle jeho názoru byl nařízen výkon zmatečného rozhodnutí, když vydání rozsudků z roku 1998 bránila překážka zahájeného řízení. Samotnému řízení o výkon rozhodnutí dále vytýká, že nezletilý syn měl být zastoupen podle zákona o rodině a a soud měl proto postupovat podle Soud I. stupně však při rozhodování dne 24. 10. 2000 nezletilým dětem opatrovníka neustanovil. Odvolací soud jen nepřesvědčivě tvrdí, že nezletilému oprávněnému byl v mezidobí ustanoven opatrovník, aniž uvádí kdy a kým. Podle stěžovatele tak byl závažně porušen a zákon o rodině, současně však i jeho právo (a rovněž jeho nezletilého syna J.) na spravedlivý proces podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud předesílá, že z jeho dosavadní judikatury je zřejmé, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, je oprávněn do rozhodovací pravomoci obecných soudů zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y. Rovněž judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo možno považovat za protiústavní, pouze pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly.

Podstatou ústavní stížnosti je jednak námitka nařízení výkonu rozhodnutí na základě zmatečných rozhodnutí, jednak námitka, podle které v řízení nebyl jeho syn zastoupen opatrovníkem. Ani jedna z těchto námitek však neobstojí z hlediska tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Takový zásah musí jednak dosáhnout intenzity porušení a musí se dále týkat přímo osoby stěžovatele. Pokud jde o námitku, že v řízení nevystupoval opatrovník jeho nezletilého syna, je třeba poukázat na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně, které se s touto námitkou vypořádává ve vztahu k zastupování nezletilců jejich matkou. Kromě toho je třeba uvést, že toto právo svědčí nezletilému synovi stěžovatele, který měl v řízení úspěch a jeho právo tak nemohlo být zasaženo. Hájit jeho práva ve smyslu písm. d) y ČR a , o Ústavním soudu, ani druhé straně soudního řízení nepřísluší. V tomto směru je stěžovatel zjevně neoprávněným navrhovatelem. Z této okolnosti pro něj přímo neplyne žádný zásah do jeho práv.

Pokud jde o námitku zmatečnosti, i zde je třeba odkázat na přiléhavé odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně. V daném případě se však Ústavní soud vůbec touto otázkou (stejně jako odvolací soud) nemohl zabývat (jako návrhem nepřípustným a opožděně podaným), neboť předmětem hodnocení ústavnosti mohlo být pouze včas napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. . V řízení o nařízení a provedení výkonu rozhodnutí však není znovu přezkoumáván důvod pro vydání rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje. K tomu jsou určeny odvolání, popř. dovolání, proti tomuto rozhodnutí. V této souvislosti je třeba uvést, že námitku zmatečnosti měl stěžovatel uplatnit cestou dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 1998, sp. zn. . V řízení podle části šesté se přezkoumávaly jen podmínky výkonu rozsudku Krajského soudu v Brně, který nabyl právní moci dne 23. 11. 1998 a byl vykonatelný. Nebyly zjištěny žádné další důvody, které by zpochybňovaly ústavnost postupu nařízení exekuce a stěžovatel je ani neuvádí.

Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k namítanému porušení práva na spravedlivý proces, které není možno vykládat tak, jako by se jednotlivci garantoval úspěch v řízení a zaručovalo přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté d a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění , mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný, a v části, kde se namítá porušení práv syna stěžovatele, který byl v řízení protistranou, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle téhož zákona.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2002

Vojtěch Cepl

předseda senátu