Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 569/02

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky, o ústavní stížnosti M. Š., zastoupené JUDr. A. K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 6. 2000, č.j. -129, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení jejího základního práva na ochranu zdraví a na hmotné zabezpečení, zejména ve stáří a při nezpůsobilosti k práci podle d (dále jen " "), domáhá zrušení rubrikovaných rozsudků obecných soudů. Rozsudkem Krajského soudu v Brně byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně, aby žalovaní byli povinni zaplatit jí částku 187.530,- Kč s příslušenstvím. Tento návrh opírala o skutečnost, že v roce 1988 utrpěla v důsledku jednání právního předchůdce žalovaných úraz při autonehodě, kterou jí způsobil v opilosti. Okresní soud dospěl k závěru, že všechny nároky stěžovatelky již byly uspokojeny a odškodnění (ušlý výdělek za dobu od ukončení plné invalidity do nástupu starobního důchodu) jí nepřiznal. Krajský soud jeho rozhodnutí potvrdil s tím, že stěžovatelka si zvolila cestu dosáhnout plný invalidní důchod na úkor toho, že by intenzívně a skutečně hledala zaměstnání a ucházela se o zaměstnání prostřednictvím pracovního úřadu. Odkázal zde na posudky lékařů specializovaných a posudkových komisí sociálního zabezpečení, kterým dal přednost před potvrzením ošetřujícího lékaře stěžovatelky, který byl předložen u odvolacího jednání, a to šest let poté, co byl stěžovatelce přiznán starobní důchod.

Tyto rozsudky napadla stěžovatelka svou ústavní stížností, ve které namítá, že z y plyne povinnost státu zajistit možnost využívání v něm uvedených práv a nutit občany a organizace, aby je respektovali. Stát nebo jím pověřený subjekt je má plnit buď dávkou nebo službou. To se v případě stěžovatelky nestalo. Navíc v souzené věci nastal rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými. Porušení práva na spravedlivý proces podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod však stěžovatelka výslovně v ústavní stížnosti nenamítla.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud předesílá, že z jeho dosavadní judikatury je zřejmé, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, je oprávněn do rozhodovací pravomoci obecných soudů zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y. Rovněž judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo možno považovat za protiústavní, pouze pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly.

Takové protiústavní porušení práva na spravedlivý proces nebylo v řízení zjištěno. To, že obecné soudy daly přednost závěrům specializovaných posudkových lékařů, není možné za takové porušení považovat. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje námitky, které již uvedla v odvolání proti prvoinstančnímu soudnímu rozhodnutí a staví tak Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak již Ústavní soud uvedl v mnoha svých rozhodnutích, nenáleží. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a nepřísluší mu zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů potud, pokud napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Samo nesprávné právní posouzení nemůže být důvodem zrušení napadených rozhodnutí Ústavním soudem, a to proto, že není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením standardních práv fyzických osob v případech, kdy procesní předpisy nepřipouštějí dovolání, a který je oprávněn zasahovat pouze tehdy, pokud nesprávné právní posouzení je současně provázeno porušením ústavně procesních principů, které však v dané věci nebylo Ústavním soudem shledáno. Navíc má Ústavní soud za to, že závěry, k jakým dospěly obecné soudy, se po zvážení všech určujících okolností jeví jako adekvátní.

Podstatou ústavní stížnosti je jednak námitka porušení y, kde je zakotveno právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. Toto právo směřuje vůči státu a lze se jej domáhat v mezích zákonů, které ustanovení y provádějí. Předmětem řízení před obecnými soudy však bylo odškodnění za ušlý výdělek vůči soukromým osobám, zde právním nástupcům toho, kdo stěžovatelce způsobil poškození zdraví. Řízení nebylo vedeno proti státu a proto nelze y argumentovat pro vztahy mezi osobami soukromého práva. Stát je v takových vztazích obecně zavázán poskytnout právo na soudní nebo jinou právní ochranu, jak bylo uvedeno výše.

Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k namítanému porušení práva na hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, neboť to nebylo předmětem řízení před obecnými soudy. Vzhledem k tomu, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté y, a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění , mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2002

Vojtěch Cepl

předseda senátu