Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 566/02

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. E. R., advokátkou, proti průtahům v řízení před obecnými soudy,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 20. 8. 2002 se stěžovatel domáhá blíže nespecifikovaného zásahu Ústavního soudu odůvodněného tvrzením, že předseda senátu Krajského soudu v Brně v odvolacím řízení, vedeném pod sp. zn. , porušil řadu ustanovení , čímž způsobil průtahy v soudním řízení. Stěžovatel shledává porušení svých práv v tom, že Krajský soud v Brně akceptoval námitku promlčení a poté zrušil rozsudek soudu prvého stupně v napadené části a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení, aniž by z odůvodnění jeho usnesení bylo patrno, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazu řídil, případně proč neprovedl další důkazy. Zrušení rozsudku soudu prvého stupně stěžovatel pociťuje jako další průtahy ve vyřizování případu, a proto na tuto skutečnost reagoval stížnostmi zaslanými předsedovi Krajského soudu v Brně a Ministerstvu spravedlnosti ČR. Oba orgány mu však odpověděly v tom smyslu, že porušení ustanovení nepovažují za průtahy. Stěžovatel odkazuje na právní závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu,

sp. zn.

, a žádá, aby Ústavní soud jeho případ přešetřil a zjednal nápravu.

Ze spisu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že stěžovatel se žalobou domáhá po žalovaném, Zemědělském družstvu O., vypořádání transformačního podílu podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve výši 223 567,- Kč. Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 10. 2000, čj. -91, byl k odvolání obou účastníků řízení v napadených výrocích zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2002, čj. -122, a v tomto rozsahu vrácen soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Třebíči poté ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 19. 3. 2002, čj. -139, proti kterému se žalovaný odvolal. Z dalších listin založených v soudním spisu je zřejmé, že věc je ve stadiu předložení věci Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání (č. l. 148).

Ústavní stížnost není důvodná.

Předmětem ústavní stížnosti je tvrzení o porušení procesního předpisu, v důsledku kterého dochází k průtahům, neboť věc je třeba opětovně projednat soudem prvého stupně. Takto nastolená argumentace však svědčí o nepochopení institutu jiného zásahu orgánu veřejné moci podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i o nepochopení funkce ústavní stížnosti samotné.

Ústavní soud je nucen v prvé řadě připomenout, že "ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii. Pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním, ústavně zaručeným, právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky" (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, s. 243). Tyto závěry plně dopadají i na projednávaný případ.

Pokud má stěžovatel výhrady k rozhodnutím obecných soudů ospravedlňující zásah Ústavního soudu, může se domáhat ochrany svých ústavně zaručených práv ústavní stížností poté, co vyčerpá všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (podle ustanovení se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení), a řízení bude ukončeno pravomocným rozhodnutím. Ústavní soud však upozorňuje na to, že pouhá polemika s právními závěry obecných soudů nezakládá opodstatněnost ústavní stížnosti, a odkazuje na svoji dostupnou judikaturu, ze které vyplývají meze jeho pravomoci.

Co se týče namítnutých průtahů, které je třeba chápat ve smyslu shora uvedeném, Ústavní soud je neshledal. Řízení o opravném prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 10. 2000 bylo ukončeno, okresní soud následně dne 19. 3. 2002 rozhodl a řízení se nyní nachází ve stadiu nového odvolacího řízení, které však ústavní stížnost nezahrnuje. Ústavní soud tedy uzavírá, že již v době podání ústavní stížnosti (22. 8. 2002) šlo o návrh neopodstatněný, neboť nesměřoval proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci, ale ve své podstatě brojil proti rozhodnutí obecného soudu.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , z důvodu zjevné neopodstatněnosti.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu