Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 399/02

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Družstevní záložny P., právně zastoupené JUDr. J. B., advokátem, směřující proti postupu Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 19. června 2002 obdržel Ústavní soud podání stěžovatelky, která se domáhala, aby Ústavní soud zakázal Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami (dále jen "Úřad") pokračovat v porušování práva stěžovatelky na soudní ochranu, a aby konstatoval, že Úřad je povinen hradit právní pomoc stěžovatelky.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že jí bylo dne 12. ledna 2000 doručeno rozhodnutí Úřadu o uvalení nucené správy, s účinností ode dne doručení. Současně s tím byl stanoven Úřadem nucený správce. Krajský soud v Brně zamítl návrh skupiny členů stěžovatelky na prohlášení konkursu, jmenoval však předběžného správce konkursní podstaty. Nucený správce provádí za stěžovatelku veškeré platby, a to se souhlasem předběžného správce konkursní podstaty. U částek přesahujících 100.000,- Kč pak uděluje souhlas i Úřad.

Stěžovatelka dále uvedla, že kontrolní komise družstevní záložny uzavřela smlouvu o právní pomoci s advokátní kanceláří, která pro ni (u znalecké kanceláře B.) opatřila znalecký posudek, jímž byla stanovena ztráta družstevní záložny ode dne uvalení nucené správy (12. ledna 2000) do 31. prosince 2001. Tento posudek hodlala stěžovatelka použít jako podklad pro vyčíslení škody způsobené nesprávným úředním postupem Úřadu, ke kterému mělo dojít uvalením nucené správy. Nucený správce předal fakturu za znalecký posudek znějící na částku 525.000,- Kč Úřadu. Do dne podání ústavní stížnosti však Úřad fakturu neproplatil a dle telefonického sdělení tak ani nehodlá učinit.

V uvedeném postupu stěžovatelka shledala zásah do svých základních práv zaručených v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), v y ČR, v , , , 2 a v d (dále jen ""). Zásah má spočívat v tom, že uvalení nucené správy považují členové stěžovatelky za nesprávné a nezákonné, a také v postupu Úřadu, který odmítá hradit právní pomoc poskytovanou voleným orgánům stěžovatelky při obraně proti rozhodnutím orgánů veřejné moci.

Závěrem ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že po ní nelze spravedlivě žádat, aby neproplacení nákladů, které jí vznikly v souvislosti se zajišťováním právní pomoci, řešila cestou obecných soudů. V tomto řízení by nepochybně potřebovala finanční prostředky na hrazení právní pomoci a tímto řízením by došlo ke zbytečným průtahům. Jako příklad stěžovatelka uvedla, že řízení u Vrchního soudu v Praze o zákonnosti uvalení nucené správy probíhá již více než dva roky, což samo o osobě zakládá porušení jejích práv zaručených v čl. 6 Úmluvy.

Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníka - Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, za který se vyjádřil jeho ředitel. Ten se v obsáhlém podání nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti, neboť dle jeho názoru stěžovatelka neuvedla žádné okolnosti, které by svědčily o průtazích v řízení. Rovněž poukázal na nedostatečnost právní úpravy v otázce ochrany proti zásahům Úřadu zajišťovaných nuceným správcem, který je zaměstnancem úřadu. Dále odkázal na skutečnost, že v ustanovení , o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, a o doplnění zákona České národní rady č. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je orgánu družstevní záložny - kontrolní komisi - dána pravomoc, aby za trvání nucené správy podávala odvolání proti rozhodnutím Úřadu. však žádným způsobem neupravuje financování nákladů na právní pomoc v popsaném případě. K námitce stěžovatelky, že Úřad neuhradil fakturu za znalecký posudek, uvedl účastník, že znalecký posudek byl vyhotoven na základě smlouvy o dílo, kterou uzavřela znalecká kancelář s právním zástupcem stěžovatelky, a že se tedy nejedná v žádném případě o uplatnění práv, o kterých byla kompetentní rozhodnout kontrolní komise, která je ex lege oprávněna podávat výhradně odvolání proti rozhodnutí Úřadu v době uvalené nucené správy.

Závěrem účastník zpochybnil rovněž hmotněprávní oprávnění kontrolní komise jednat jménem družstevní záložny.

Ústavní soud po seznámení se s předloženými podklady se nejprve zabýval procesními náležitostmi ústavní stížnosti.

Dle ustanovení a 2 , se uvalením nucené správy pozastavuje výkon funkce všech orgánů družstevní záložny, s výjimkou kontrolní komise. Nucenému správci následně přísluší postavení představenstva a úvěrové komise a rozhoduje o věcech v působnosti členské schůze, s předchozím souhlasem Úřadu. Jediným orgánem, který si zachová samostatnost s právem podávat odvolání proti rozhodnutím Úřadu za trvání nucené správy je kontrolní komise ( ).

Za této situace je podání ústavní stížnosti Družstevní záložnou P., zastoupenou předsedou představenstva Dr. Ing. F. Z. a členem představenstva Ing. K. P., neakceptovatelné, neboť dle zákona i dle výpisu z obchodního rejstříku po dobu nucené správy jedná jménem družstevní záložny, navenek ji zastupuje a za ni se podepisuje správce nucené správy. Další zmocnitelkou je kontrolní komise, zastoupená její předsedkyní Ing. arch. L.K. Rovněž zmocnění advokáta k zastupování družstevní záložny v řízení před Ústavním soudem vybočuje z mezí stanovených v .

S ohledem na výše uvedené okolnosti posoudil Ústavní soud ústavní stížnost jako podání učiněné subjektem, který není k podání stížnosti zjevně oprávněn, a proto ji odmítl dle ustanovení odst 1 lit. c) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 4. listopadu 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj