Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 588/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatelky E. N., právně zastoupené Mgr. H. P., o návrhu na zrušení rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2001, čj. -49, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2001, čj. -79, t a k t o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 2. 9. 2002, se navrhovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové. Uvedla, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva uvedená v , , , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci byly porušeny její ústavně zaručené základní práva nebo svobody. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [ a odst. 2, , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Z připojeného spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2001, čj. -79, byl právní zástupkyni navrhovatelky doručen dne 19. 10. 2001. Tímto rozsudkem byl k odvolání navrhovatelky [v původním řízení žalované 1)] a A. N. [v původním řízení žalované 2)] potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2001, čj. -49. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil navrhovatelce a A. N. povinnost vyklidit do 30 dnů od právní moci rozsudku byt v 1. poschodí domu č.p. 1038 na stavební parcele č. 1741, na ulici B. Soud tak vyhověl žalobě většinového spoluvlastníka předmětné nemovitosti, který v souladu s ustanovením , , platně rozhodl o dalším hospodaření se společnou věcí. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.

Z data podání návrhu (2. 9. 2002) a data doručení napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2001, čj. -79, právní zástupkyni navrhovatelky (19. 10. 2001) bylo zjištěno, že návrh byl podán po lhůtě stanovené v ustanovení .

Navrhovatelka připouští, že z neznalosti zákonné úpravy nedodržela 60denní lhůtu k podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že stížnost podle jejího názoru podstatně přesahuje svým významem její osobní zájmy, navrhuje, aby Ústavní soud ve věci postupoval podle ustanovení . Ústavní soud ovšem dospěl k závěru, že uvedený argument je nepřípadný, neboť nemá oporu v zákonné úpravě, na niž navrhovatelka odkazuje.

Ustanovení citovaného zákona vymezuje okolnosti, které mají za následek odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost [ ]. Jedná se o situaci, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení uvedeného zákona představuje výjimku z uvedené zásady. Podle něj Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Z uvedeného vyplývá, že aplikace ustanovení přichází v úvahu pouze pokud se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou. V posuzované věci lze z hlediska vyčerpání procesních prostředků k ochraně práva podanou ústavní stížnost považovat naopak za přípustnou, neboť posledním prostředkem k ochraně práva podle citovaného ustanovení bylo napadené rozhodnutí Krajského soudu ze dne 24. 9. 2001, čj. -79, které nabylo právní moci dne 19. 10. 2001. Zákonná podmínka pro aplikaci zmíněného ustanovení v dané věci tak není splněna.

Z návrhu vyplývá, že navrhovatelka chtěla aplikací uvedeného ustanovení docílit prominutí (prodloužení) zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Zákonná 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti je stanovena kogentním ustanovením a její nedodržení nelze prominout. Ustanovení v žádném případě nelze považovat za prostředek, jímž by bylo možné takového následku dosáhnout.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2002 Vojtěch Cepl

předseda senátu