Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 672/02

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti T. K., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 8. 2002, čj. -97,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 8. 2002, čj. -97, jímž bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2001, čj. -66, kterým bylo jako opožděné odmítnuto odvolání Ing. B. Č. (žalobce) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 7. 2000, čj. -45 (ve znění opravného usnesení ze dne 24. 11. 2000, čj. -55). Uvedeným rozsudkem obvodní soud zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 664.620,75 Kč s příslušenstvím. Podle právního názoru dovolacího soudu mělo být odvolání posouzeno jako včasné, neboť odvolací lhůta běžela po vydání opravného usnesení znovu.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý soudní proces. Uvedl, že neshledává žádný rozumný důvod k tomu, aby odvolací lhůta měla běžet znovu i ve vztahu k částce 644.620,75 Kč, když cit. opravným usnesením byla nesprávně uvedená částka zvýšena o pouhých 20.000,- Kč. Je přesvědčen, že již samotná procesní úprava, jež v takových případech způsobuje, že odvolací lhůta běží po vydání opravného usnesení znovu ve vztahu k celému plnění, je sama o sobě v rozporu s právem na spravedlivý proces.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, Ústavní soud dospěl k názoru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní soud rozhoduje pouze o pravomocných rozhodnutích obecných soudů resp. jiných orgánů veřejné moci, která jsou, vzhledem ke své povaze, způsobilá zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod ( zákona), za podmínky, že se jedná o konečná rozhodnutí ve věci, po vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( zákona). V daném případě stěžovatel bude mít po vydání nového rozhodnutí k dispozici opravné prostředky, a teprve až po jejich vyčerpání se může ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li k tomu mít ústavněprávní důvody. Z uvedených důvodů Ústavní soud nepožadoval odstranění vady podání, spočívající v nedostatku právního zastoupení stěžovatele, ani nevyžadoval vyjádření Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení, k ústavní stížnosti.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj