Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 642/02

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti F. K., zastoupeného JUDr. M. P., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2002, čj. , 202/02-131 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 4. 2001, čj. -105, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 22. 5. 2001, čj. -110,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 10. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2002, čj. , 202/02-131 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 4. 2001, čj. -105, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 22. 5. 2001, čj. -110.

Ústavní soud po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění své stížnosti stěžovatel uvedl, že napadené rozsudky obecných soudů jsou v rozporu se zákonem, zabývají se problematikou, která má po právní stránce zásadní význam, protože řeší otázky, které jsou odvolacími soudy i dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, jsou v rozporu s hmotným právem, a z těchto důvodů podal dovolání dle ust. a odst. 3 Podstatou ústavní stížnosti je tedy nesouhlas stěžovatele s právním posouzením jeho věci obecnými soudy. I když otázku, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam bude posuzovat dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to především Nejvyšší soud ČR, který má sjednocovat rozhodovací činnost obecných soudů. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci jako je věc stěžovatele, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, pokud k ní budou ústavněprávní důvody. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou

Z výše uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost jako nepřípustná ve smyslu ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj