Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 750/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupené Mgr. J.J., ve věci postupu Vrchního soudu v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 31.12.2001 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako "ústavní stížnost", jímž stěžovatelka brojila proti postupu Vrchního soudu v Praze odmítajícího se zabývat její žalobou ve správním řízení. Přípisem Na 118/2001 byla odkázána na jiné postupy jak řešit svou situaci. Stěžovatelka považuje jednání soudu za porušení a 90 y a d. Na základě výzvy stěžovatelka svoje podání doplnila prostřednictvím právního zástupce a požadovala, aby Ústavní soud v souladu s , o Ústavním soudu, zakázal Vrchnímu soudu v Praze zásahy proti stěžovatelce spočívající v odmítnutí řešit její věc.

Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření konstatoval, že stěžovatelka mu zaslala nejasné podání, které bylo vyřízeno sdělením obsahujícím poučení o dalším postupu. Zdůraznil, že nešlo o odepření práva na soudní přezkum, nýbrž naopak byl stěžovatelce vysvětlen postup, při jehož zachování mohla podat řádný návrh k soudu.

Z vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka poslala Vrchnímu soudu v Praze dopis ze dne 10.5.2001 označený jako "Žaloba o přezkum správního řízení OSŘ". Uvedla v něm, kromě jiného, že rozhodnutí jí nebylo doručeno, takže nemůže uvést, které rozhodnutí napadá, s odkazem na . V další části podání informovala o návštěvě K., a přiložila pozvánku k vyšetření a protokol ze šetření KHS z 25.8.2000. V podání uvedla jako žalovaného Ministerstvo zdravotnictví. Vrchní soud v Praze na podání reagoval přípisem z 30.10.2001 č.j. -4, v němž stěžovatelce vysvětlil předpoklady pro podání žaloby směřující vůči správnímu rozhodnutí.

Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti stěžovatelčina podání. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelka oprávněná k jejímu podání byla řádně zastoupena. Věc byla v další fázi řízení hodnocena z hlediska její opodstatněnosti. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno stěžovatelovo základní právo nebo svoboda. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Žádné z namítaných porušení základních práv Ústavní soud neshledal. Stěžovatelka totiž musí vzít v úvahu, že právo na spravedlivý proces představuje samostatné subjektivní veřejné právo vůči státu na poskytnutí právní ochrany v takovém procesu, který maximálně garantuje spravedlivý výsledek. Součástí tohoto práva, resp. jeho prvkem, je i samo právo obrátit se k nezávislému a nestrannému soudu zřízenému zákonem (přístup k soudu). Za tím účelem je stát vybaven pravomocí stanovit určité základní (minimální) požadavky na procesní úkon, jimž se právo na přístup k soudu realizuje (tímto úkonem je zpravidla žaloba); takový úkon je plně v dispozici účastníka řízení. Nesplnění předepsaných požadavků nemůže být interpretováno jako denegatio iustitiae, navíc v posuzovaném případě soud stěžovatelku dostatečně podrobně a instruktivně seznámil se základními zákonnými předpoklady žaloby ve správním soudnictví. Ústavní soud připomíná, že stěžovatelčin přípis nemá náležitosti podání, a proto nebyl namístě postup podle .

Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by postupem Vrchního soudu v Praze došlo k zásahu do základních práv stěžovatelky, a proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2002

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu