Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 631/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. a.s., zastoupeného Mgr. E. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2002, čj. -51,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze v rámci řízení podle a násl. zrušil k žalobě občanských sdružení [a) Občanské sdružení Zdravý život, b) Společnost pro trvale udržitelný život a c) Zelený kruh, takto vedlejších účastníků v řízení před Ústavním soudem] rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 7. 6. 2000, čj. 9158/00-32 o-230, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru územního rozhodování, ze dne 11. 2. 2000, čj. 130656/99/OUR/V/Kos, o umístění veřejně prospěšné stavby centra občanské vybavenosti, tzv. obchodně kulturního centra E. Rovněž v důsledku svého zrušujícího výroku předmětnou věc vrátil Ministerstvu pro místní rozvoj k dalšímu řízení.

Citované rozhodnutí Vrchního soudu napadl stěžovatel - s poukazem na bližší ústavněprávní argumentaci - ústavní stížností, neboť se jím cítí být dotčen na svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v d, jakož jím mělo být zasaženo i do jeho vlastnického práva ve smyslu téhož ústavního předpisu ( Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).

Před vlastním věcným přezkumem opodstatněnosti ústavní stížnosti je Ústavní soud povinen nejprve přezkoumat, zda byly z hlediska podaného návrhu splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je (mimo jiné) i její subsidiarita, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (Ústavního soudu) do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Ústavní stížnost je totiž oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [ , , o Ústavním soudu].

V souzené věci stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy vlastní řízení před orgány veřejné moci dosud není pravomocně skončeno, neboť napadeným rozsudkem Vrchní soud v Praze zrušil rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 7. 6. 2000, čj. 9158/00-32 o-230, z čehož je zřejmé, že označený orgán veřejné moci je povinen vydat rozhodnutí nové. Je nesporné, že v řízení před ním bude stěžovatel jeho účastníkem a bude moci v plném rozsahu uplatnit svá procesní práva.

V souladu s principem minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci Ústavnímu soudu za tohoto procesního stavu nepřísluší se ústavní stížností meritorně zabývat, nýbrž mu nezbývá než konstatovat, jak již výše zmíněno, že podaný návrh nesplňuje nezbytnou formální náležitost, jíž je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Stěžovatel tak nedostál požadavku vyjádřenému v ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto byl jeho návrh podle ustanovení téhož zákona jako nepřípustný usnesením odmítnut, a to mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2002

JUDr. Eva Zarembová, v.r.

soudce zpravodaj