Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 562/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. J. L., advokátem, ve proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, č. j. -24,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 9. 2002 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Tímto rozsudkem Vrchní soud v Praze rozhodl o zamítnutí žaloby stěžovatele, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 20. 10. 2000, č. j. 3306/2000-1000, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení.

Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, územního odboru Strakonice, ze dne 12. 6. 1997, č. j. 7/95/R/3 byly podle ust. , kterým se upravují některé otázky související se , u úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, určeny jako povinné osoby k náhradám za odebraný živý a mrtvý inventář a zásoby podle ust. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, Státní statek Křivice s. p. a Výrobně obchodní družstvo Lidmovice.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že později se objevily nové skutečnosti a důkazy, které bez jeho zavinění nemohly být v řízení uplatněny, a vzhledem k tomu podal Ministerstvu zemědělství návrh na obnovu řízení, který byl rozhodnutím ze dne 20. 10. 2000, č. j. 3306/2000-1000, zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce žalobu Vrchnímu soudu v Praze, jenž ji jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 25. 6. 2002, č. j. -24, zamítl.

Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem Vrchní soud v Praze porušil jeho základní právo na spravedlivý proces, když d ve spojení s obecným procesním předpisem garantuje účastníku řízení možnost vyjádřit se k provedeným důkazům, k věci samé a navrhnout provedení důkazů k prokázání svých tvrzení. Pokud správní orgán takto nepostupoval, jednal v rozporu s a 2 a d. K takové skutečnosti měl podle názoru stěžovatele Vrchní soud v Praze přihlédnout. S ohledem na to stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil.

Před tím, než se Ústavní soud může zabývat ústavní stížností meritorně, je povinen ji posoudil z hlediska naplnění formálních požadavků podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Z doručenky, kterou si Ústavní soud vyžádal od Vrchního soudu v Praze, vyplývá, že napadený rozsudek byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 15. 7. 2002.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet již dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), tj. v tomto případě dnem 15. 7. 2002. Jestliže ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu podána (předána k poštovní přepravě) dne 13. 9. 2002, musí Ústavní soud konstatovat, že stěžovatelem nebyla dodržena shora uvedená zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2002

JUDr. Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj