Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 463/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. P. R., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě čj. - 44, ze dne 2. 6. 1999, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci čj. - 211, ze dne 11. 4. 2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2002 brojil stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě čj. - 44, ze dne 2. 6. 1999, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci čj. - 211, ze dne 11. 4. 2002. Dle stěžovatelova názoru bylo v řízení před obecnými soudy porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že dne 23. 5. 2002 mu bylo doručeno (jeho právnímu zástupci) usnesení "2. odpůrce" (Vrchního soudu v Olomouci), tedy rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Tento fakt byl potvrzen i doručenkou obsaženou ve spise, kterou si Ústavní soud vyžádal.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že ve své obecně přístupné judikatuře [viz např. usnesení

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., C. H. Beck, Praha 1996, str. 347] opakovaně uvedl, že na rozdíl od obecných zásad pro počítání lhůt je úprava úpravou speciální, podle níž je den doručení rozhodnutí o posledním prostředku již prvním dnem lhůty pro podání ústavní stížnosti [ust. ]. Pokud tedy bylo rozhodnutí o posledním prostředku doručeno ve čtvrtek dne 23. 5. 2002, počala běžet zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tímto dnem doručení. Lhůta tak vypršela v pondělí dne 22. 7. 2002, tedy jeden den před podáním ústavní stížnosti prostřednictvím telefaxu, který byl dne 25. 7. 2002 doplněn písemným podáním shodného znění.

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě [ustanovení ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2002

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu