Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 335/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. R., zastoupeného JUDr. H. M., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2001, čj. -117,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně stěžovatel uvádí, že tímto usnesením došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v , , 4 d (dále jen " "), jakož i , a Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"). Stalo se tak zejména tím, že krajský soud nevzal v úvahu všechny okolnosti, které by jinak nasvědčovaly tomu, že matka bezdůvodně brání stěžovateli ve styku s nezletilou A. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.

Z obsahu spisu Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 17. 9. 2001, čj. -74, byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření o úpravě jeho styku s nezletilou A., když městský soud dospěl k závěru, že nejsou k dispozici žádné důkazy nasvědčující závěru, že by matka stěžovateli ve styku s nezletilou bezdůvodně bránila. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že i stěžovatel sám připustil kontakt s nezletilou, byť za přítomnosti matky, a že proto není splněna podmínka pro nařízení předběžného opatření předpokládající existenci takového stavu, jenž by vyžadoval okamžitý zásah. Jak dále uvedl v napadeném usnesení krajský soud, smyslem předběžného opatření není suplovat rozhodnutí ve věci samé, v rámci kterého se bude soud důkladně zabývat všemi relevantními okolnostmi. Ze spisu dále plyne, že dalším podáním z 25. 4. 2002 navrhl stěžovatel opětovně vydání předběžného opatření na úpravy styku s nezletilou A., jakož i vyslovení předběžné vykonatelnosti tohoto rozhodnutí, o kterémžto návrhu bylo opětovně negativně rozhodnuto, a dále, že stěžovatel vznesl námitku podjatosti procesní soudkyně, a že konečně byly, a to i matkou MUDr. A. R., podány i další návrhy. Ze sdělení Policie ČR, Obvodního oddělení Brno - Ž., založeného ve spisu, je patrno, že tato součást Policie ČR šetří oznámení stěžovatele ve věci jeho oznámení týkající se matky a že v souvislosti s tím byla vyšetřovacím orgánem vyslechnuta i nezletilá D. R.

Již tvrzení stěžovatele o porušení y je zjevně neopodstatněno, neboť v projednávané věci, a to především z podnětu stěžovatele, byla vydána celá řada rozhodnutí, v nichž obecné soudy jasně a přesvědčivě odůvodnily své závěry. Stalo se tak kupř. i v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2002, čj. -236, v němž tento soud zdůvodnil, z jakých důvodů soudkyně Městského soudu v Brně Mgr. L.S. není vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci, neboť na toto vyloučení nelze usuzovat pouze z průběžných rozhodnutí, kterými nebylo návrhům stěžovatele vyhověno.

Stěžovatel také zcela chybně chápe hierarchii práv uvedených v Úmluvě, neboť na straně jedné je sice nepochybné, že v rámci této Úmluvy mají rodinné svazky svůj nezastupitelný význam (čl. 8), stejně jako i rodičovská práva na výchovu dětí a kontakty s nimi (čl. 9 odst. 3, čl. 18), nicméně toto všechno má své místo jen při respektování zájmu dítěte, který podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy musí být "předním hlediskem při jakékoli činnosti týkajících se dětí", tedy zájmu, který má zcela dominantní povahu. Jsou-li vztahy rodičů narušeny v takovém stupni a rozsahu, jak je tomu v projednávané věci, kdy každý návrh stíhá další návrh, kdy do věci jsou vtahovány i děti způsobem, že jsou vyslýchány v přípravném řízení podle trestního řádu, potom potřeba zdůraznění a respektování zmíněného zájmu dětí tím výrazněji a zřetelněji vystupuje do popředí. Také v tomto směru je tedy poukaz stěžovatele na porušení již konstatovaných článků Úmluvy, jakož i y, zjevně neopodstatněný.

Ústavnímu soudu proto z uvedených důvodů nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. října 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu