Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 616/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. K. K., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. června 2002, sp. zn.

, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2001, sp. zn.

, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, mimo ústní jednání dne 14. října 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou nikoli včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) dne 17. září 2002, nicméně co do dalších formálních náležitostí (po výzvě ze dne 26. září 2002 k odstranění vad) ve shodě se zákonem [

odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Nejvyššího soudu ČR dne 26. června 2002 (-210) a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2001 (-164), jimiž nebyla povolena obnova řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi ().

Stěžovatel tvrdil, že jmenované obecné soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle y ČR, právo na spravedlivý proces plynoucí z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení

s d, dále právo rovnosti účastníků v řízení dle a dále právo na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů dle d; podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označeného ústavně zaručeného práva - stručně shrnuto - došlo tím, že obecné soudy shodně dospěly k závěru, že důvody obnovy řízení stanovené v nejsou dány, neboť stěžovatel nijak nedoložil, že by tu byly skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení.

Stěžovatel opakovaně tvrdil, že rozhodnutí obecných soudů trpí podstatnými vadami, kdy v řízení byla porušena ustanovení , dále z důvodu tvrdosti zákona, neboť k zmeškání lhůty došlo v souvislosti s novelizací , , ; navrhl proto, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil a současně navrhl odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost je opožděná.

Ústavní stížnost lze za splnění dalších podmínek podat ve lhůtě 60ti dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 2 al. 1 zákona).

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 14 spisu Ústavního soudu), shodného s tvrzením stěžovatele, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2001 (-164), jako soudu odvolacího, byl zástupci stěžovatele doručen dne 31. ledna 2001, rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ČR dne 26. června 2002, sp. zn.

- 210) zástupci stěžovatele doručeno dne 19. července 2002 (pátek); jestliže za této situace ústavní stížnost byla svěřena (podle podacího razítka) k poštovní přepravě dne 17. září 2002 (úterý), je zřejmé, že se tak stalo po lhůtě stanovené zákonem, a proto již z tohoto důvodu bylo nutno takto podanou ústavní stížnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona].

Z důvodů takto rozvedených bylo proto o stěžovatelově ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, když pro odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí nebyly shledány ani věcné ani zákonné důvody.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. října 2002