Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 406/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. P. a S.P., zastoupených advokátem JUDr. V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 18. 6. 2002, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 6. 2002, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 11. 6. 2001, č.j. -52, tak, že žaloba na určení, že stěžovatelé (žalobci) jsou vlastníky stavební parcely č. 8/1 v k.ú. L. u O., zapsané u Katastrálního úřadu v Tachově pro obec O., k.ú L., se zamítá. Stěžovatelé v ústavní stížnosti poukazují na to, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo ve smyslu a 3, d, jakož i y ČR.

Ústavní soud zjistil, že v dané věci stěžovatelé podali rovněž dovolání, které však Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 8. 2002, č.j. -93, zamítl, když předtím konstatoval jeho přípustnost ve smyslu Na základě tohoto zjištění soudce zpravodaj posuzoval, zda není dán důvod odmítnutí ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Citované ustanovení kromě jiného stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud stěžovatel - před jejím podáním - vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; v opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Pod pojmem vyčerpání všech prostředků k ochraně práva je třeba rozumět nejen jejich uplatnění, ale současně musí být naplněna podmínka, že o nich bylo příslušným orgánem také rozhodnuto; teprve poté lze ústavní stížnost podat [ , ]. V ní pak musí být napadeno především rozhodnutí o posledním prostředku ochrany práva, kterým je v dané věci rozsudek dovolacího soudu. Je zřejmé, že smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž k této nápravě nemůže dojít tak, že z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bude vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytovaném zákonem k ochraně práva. Takový postup by vedl k tomu, že by předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu i s principem právní jistoty.

Z tohoto důvodu nezbylo soudci zpravodaji ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2002

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu