Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 587/02

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Ing. R. H., V. H., MVDr. K. H., a H. K., zastoupených JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. ze dne 9. 8. 2002,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu ČR doručena dne 27. 9. 2002, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, neboť se cítí dotčeni na svých základních právech a svobodách vyplývajících z d (dále " ").

Z ústavní stížnosti a z přiloženého usnesení Krajského soudu v Plzni zjistil Ústavní soud následující:

Rozhodnutím Úřadu městského obvodu Plzeň 3 bylo povoleno umístění dvojice panelů na samostatné konstrukci na pozemku v k. ú. Plzeň (rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 3 ze dne 13. 12. 2000 č. j. 3382/2000-ÚMO3/Výst-Hu) podle ust. , o územním plánování a stavebním řádu. Toto rozhodnutí bylo zrušeno Magistrátem města Plzně v řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení (rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 25. 4. 2002 č. j. stav/77/02) podle a násl. , o správním řízení (dále " "). Krajský úřad Plzeňského kraje zamítl odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně (rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 25. 7. 2002, č. j. RR 1182/02) podle . Krajskému soudu v Plzni byla následně doručena žaloba na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje. Řízení o této žalobě Krajský soud usnesením zastavil s tím, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem ( ), neboť napadeným rozhodnutím nebylo konečným způsobem rozhodnuto o právu či povinnosti fyzické nebo právnické osoby (Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 8. 2002, sp. zn. ).

Usnesení Krajského soudu v Plzni napadli stěžovatelé ústavní stížností, ve které namítají porušení ústavního práva dle y, neboť se domnívají, že Krajský soud v jejich případě především nesprávně aplikoval , a že pro jejich žalobu není rozhodující, zda žalobou napadené rozhodnutí ve věci je či není konečné. Další námitka stěžovatelů brojí proti skutečnosti, že aktivní procesní legitimace byla Krajským soudem přiznána pouze třetímu stěžovateli.

Ústavní soud v první řadě zkoumal splnění náležitostí ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu (dále ZÚS). Ústavní stížnost může být podána až po vyčerpání všech ostatních právních prostředků, určených k ochraně stěžovatelových práv. Ústavní soud tedy může rozhodovat jen takové případy, kdy se ochrany práv a svobod nelze domáhat jiným zákonným způsobem, a představuje tak mechanismus, který nastupuje v případě selhání všech mechanismů ostatních. Proto v případě, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, kterým však věc není ukončena, nýbrž se vrací k dalšímu řízení, se jedná o nepřípustnou stížnost ve smyslu ZÚS.

V případě stěžovatelů dosud nebylo vydáno rozhodnuto ve věci samé, neboť Magistrát města Plzně po zrušení rozhodnutí ve věci stavby uložil příslušnému stavebnímu úřadu provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci. Ústavní soud proto konstatuje, že nejsou vyčerpány procesní prostředky k ochraně práva stěžovatelů, a jejich ústavní stížnost proto odmítl podle ustanovení § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) ZÚS.

Další námitkou stěžovatelů, totiž že prvnímu, druhému a čtvrtému stěžovateli bylo upřeno postavení účastníka řízení před Krajským soudem v Plzni, neboť tito - narozdíl od třetího stěžovatele - nepodali opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu, se Ústavní soud vzhledem k nepřípustnosti ústavní stížnosti dále nezabýval.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 15. října 2002

JUDr. Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj