Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 331/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti V. Č. - Č., zastoupené Mgr. Ing. J. Š., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. března 2002, čj. - 63,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

V. Č. (dále též stěžovatelka) se svým návrhem domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 5. 3. 2002, čj. - 63, kterým bylo připuštěno zpětvzetí žaloby, rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno. Zároveň byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci Z. K. náklady řízení před soudem prvního stupně, k rukám jeho advokátky, jejíž adresu opravil soud opravným usnesením ze dne 3. května 2002, čj. - 68.

Podle tvrzení stěžovatelky bylo předmětným rozhodnutím porušeno její základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle d (dále jen). K porušení tohoto práva mělo dojít nesprávným posouzením celého případu a nepřipuštěním provedení důkazu, stěžovatelkou řádně navrženého. Současně bylo porušeno právo stěžovatelky podnikat podle y, neboť podle právního názoru odvolacího soudu by nebylo možné doručit zaměstnanci žádný dokument, včetně výpovědi. Bez toho by nebylo možné podnikat. Omezení předmětného práva spatřuje stěžovatelka i v tom, že jí byla uložena povinnost uhradit náklady právního zástupce žalobce Z. K., přestože se žádné chyby nedopustila. Uvedla, že zápočtový list Z. K. řádně doručila do vlastních rukou. Ten přesto podal žalobu na vydání zápočtového listu s tvrzením, že zásilka obsahovala jiný dokument. Soud prvního stupně žalobě vyhověl. Poté stěžovatelka podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání a zároveň zaslala právní zástupkyni Z. K. opis zápočtového listu. Nato vzal Z. K. žalobu zpět, řízení bylo odvolacím soudem zastaveno a stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit Z. K. náklady řízení. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že přesto, že předložila veškeré důkazy o splnění své povinnosti doručit řádně zápočtový list a nemohlo tudíž dojít k tomu, že by byl doručen jiný dokument, soud prvního stupně se přiklonil k tvrzení žalobce Z. K.. Z uvedených důvodů se navrhovatelka cítí být zkrácena na svých právech a navrhla, aby Ústavní soud uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil.

Z napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 19. 9. 2001, čj. - 40, uložil stěžovatelce povinnost vydat žalobci potvrzení o zaměstnání do 15 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit žalobci náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala, že zápočtový list byl žalobci řádně zaslán, což je doloženo doručenkou jím podepsanou. Ještě před zahájením jednání před odvolacím soudem vzal žalobce se souhlasem stěžovatelky žalobu zpět. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť v jeho postupu a rozhodnutí neshledal žádné pochybení a žalobu uznal za důvodně podanou. Žaloba byla vzata zpět na základě chování žalované, která dodatečně zápočtový list žalobci poslala. Podle závěru odvolacího soudu nebylo přesvědčivě prokázáno, že by stěžovatelka originál zápočtového listu žalobci skutečně v únoru r. 2001 zaslala. Důkazní břemeno bylo na stěžovatelce a soud prvního stupně nepochybil v závěru, že žalovaná své tvrzení o obsahu předmětné zásilky neprokázala. Skutečnost, že zásilka byla přijata, sama o sobě neprokazuje, že skutečně obsahovala konkrétní písemnost, pokud na doručence či obálce nebyl uveden výčet doručovaných písemností. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce dne 23. 2. 2001 převzal doporučenou zásilku zaslanou stěžovatelkou, která obsahovala doklad ohledně daně z příjmu žalobce za rok 2000. Odvolací soud rovněž náležitě odůvodnil i navrhovatelkou vytýkané nepřipuštění listinného důkazu, který byl ne zcela jednoznačně navržen až v samotném závěru řízení před soudem prvního stupně, aniž by byl žalovanou tehdy předložen. Kromě toho tato, předložená odvolacímu soudu společně s odvoláním, neprokazuje, podle závěru odvolacího soudu, co bylo obsahem sporné zásilky. Navíc je tvrzeno její odeslání dne 21. 2. 2001, zatímco podle podacího lístku byla skutečná zásilka odeslána již 20. 2. 2001 z pošty Kladno 1 a zmíněného dne 21. 2. 2001 byla již uložena na poště.

Po přezkoumání ústavní stížnosti i usnesení odvolacího soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky není přípustná. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon), ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V občanském soudním řízení, ve kterém byl vydán napadený rozsudek odvolacího soudu, je dovolání takovým posledním procesním prostředkem, který je účastník povinen vyčerpat, pokud je přípustné. Podle odst. l písm. a) je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. V dané věci se jedná právě o takové usnesení odvolacího soudu, proti kterému ovšem stěžovatelka dovolání nepodala. Nevyčerpala tedy všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, proto soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení návrh ústavní stížnosti odmítl, jako návrh nepřípustný podle zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. října 2002 JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu