Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 550/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. N., a Ing. V. M., zastoupených JUDr. V. R., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2001, č.j. - 230, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2000, č.j. - 207, a proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 12. 1999, č.j. - 166, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byla dne 14. 9. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatelů, ve které napadají v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a namítají, že došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených práv.

Z přiloženého a ústavní stížností napadeného rozhodnutí dovolacího soudu bylo zjištěno, že dovolání stěžovatelů proti rozhodnutí odvolacího soudu, rovněž napadeného ústavní stížností, bylo odmítnuto dovolacím soudem pro opožděnost, když lhůta k podání dovolání byla stanovena ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Stěžovatelé podali ústavní stížnost, když jednak obsáhle polemizují se skutkovými a právními zjištěními soudů prvního a druhého stupně a dovolacímu soudu pak vytýkají, že z přechodných ustanovení , konkrétně ze slov "dovolání se projednají a rozhodnou" lze dovodit, že "evidentně upravují postup soudu a nikoliv účastníka" a tedy lhůta je dvouměsíční. Dále uvedli, že odvolací soud nepřesně ve výroku konstatoval nepřípustnost dovolání.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelé však v této věci nevyužili možnost podat včas proti napadenému rozsudku dovolání, jehož přípustnost byla založena na základě , neboť - jak vyplývá z výroku i odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu - stěžovatelé vznesli návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, odvolací soud však jejich návrhu nevyhověl. Tímto procesním postupem si stěžovatelé vytvořili prostor pro podání dovolání, svých práv však nevyužili. Ústavní soud také odkazuje na přechodná a závěrečná ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17), podle kterých se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2001) projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.

K námitkám stěžovatelů zpochybňujících ústavnost rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (jiné námitky s ohledem na nesplnění procesních podmínek k projednání ústavní stížnosti ani nelze hodnotit) s odůvodněním, že se stěžovatelé domnívají, že slova "dovolání se projednají a rozhodnou" v přechodných ustanoveních "evidentně upravují postup soudu a nikoliv účastníka" (a tedy pro stěžovatele platí nové znění se dvou měsíční lhůtou k podání dovolání) lze stěží a s vážností přijmout za argument zpochybňující ústavnost hodnocení opožděnosti dovolání Nejvyšším soudem ČR, když dovedeno do důsledků by to znamenalo, že jiná procesní úprava platí pro soud a jiná procesní úprava platí pro účastníky řízení. Za této situace, kdy stěžovateli není namítáno, že by byli v důsledku protiústavního postupu a rozhodnutí dovolacího soudu zkráceni na lhůtě k podání dovolání, když z obsahu ústavní stížnosti se taková námitka nepodává, a kdy ostatně ani stěžovatelé protiústavnost právní úpravy lhůt k dovolání nezpochybňují, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro nevyčerpání opravných prostředků (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 12. 1999,

sp. zn.

). Obdobně nelze za takovou námitku považovat tvrzení stěžovatelů, že ve výroku odvolacího soudu je uvedeno, že "navrhovatelům se právo podat dovolání nepřiznává", když dle nich mělo být uvedeno, že dovolání buď je nebo není přípustné.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako návrh nepřípustný. Vhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vad jejich podání, když k němu byly přiloženy pouze kopie plných mocí pro advokátku.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. 10. 2002

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu