Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 740/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky obchodní společnosti C., zastoupené JUDr. M.K., proti rozsudkům Krajského soudu v Brně, č.j. -37, ze dne 29. 10. 2001, č.j. -34, ze dne 30. 10. 2001, č.j. -34, ze dne 31. 10. 2001, č.j. -34, ze dne 26. 11. 2001 a č.j. -34, ze dne 26. 11. 2001, takto:

I.

Ústavní stížnosti

sp. zn.

,

,

,

a

, se spojují ke společnému řízení a budou vedeny pod

sp. zn.

.

II.

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížnosti směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Brně o zamítnutí žalob, podaných proti rozhodnutím příslušného celního úřadu, ukládajícím stěžovateli zaplatit celní dluh, byly v souladu s § 112 odst. 1 obč. soudního řádu spojeny ke společnému řízení a rozhodnutí.

Stěžovatelka se domáhala zrušení stížností napadených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena na právech, zakotvených v a násl.d (dále jen ""), jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Vyslovila přesvědčení, že rozhodnutí o její povinnosti zaplatit jako ručitel celní dluhy nemají oporu v důkazních materiálech a jsou protiústavní, když soud v řízení o podaných žalobách nezkoumal, zda byly splněny zákonné předpoklady pro vznik ručitelského závazku k úhradě celního dluhu, a tedy i k povinnosti tento dluh uhradit. Za nesprávné označila dále to, že soud nevzal zřetel na důkaz, osvědčující, že zboží bylo celnímu úřadu řádně předloženo, a to i přesto, že se poskytnutý důkaz vyvrátit nepodařilo. Návrhy byly podány včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spisy, sp. zn. , , , a vedené u Krajského soudu v Brně. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelce byla příslušnými rozhodnutími C.ú. - dálnice uložena povinnost uhradit celní dluh ve specifikované výši s odůvodněním, že dlužník nezaplatil předmětný celní dluh a stěžovatelka se v záručníě zavázala, že společně a nerozdílně s dlužníkem splní zaručenou výši celního dluhu. K odvolání stěžovatelky rozhodovalo ve věci CŘ, které odvolání zamítlo. Na základě včas podaných žalob byla rozhodnutí CŘ zrušena příslušnými rozsudky Krajského soudu v Brně a věci byly tomuto orgánu vráceny k dalšímu řízení. V těchto rozsudcích Krajský soud v Brně odmítl tvrzení stěžovatelky, že se v daných věcech nestala ručitelem a že nevznikl platný ručitelský závazek. Současně však Krajský soud shledal jako důvodné námitky stěžovatelky týkající se předložení předmětného zboží celnímu úřadu, určení a aplikace právního předpisu na daný případ. CŘ v dalším řízení doplnilo dokazování a na základě zjištěného skutkového stavu zamítlo odvolání stěžovatelky a prvotní rozhodnutí C.ú. - dálnice potvrdilo. Stěžovatelka proti těmto rozhodnutím znovu podala správní žaloby, o nichž Krajský soud v Brně rozhodl výše uvedenými rozsudky tak, že žaloby zamítl.

Proti rozsudkům Krajského soudu v Brně podala stěžovatelka ústavní stížnost, protože podle jejího názoru těmito rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle a násl.y a právo na soudní ochranu podle Úmluvy. Porušení uvedených práv spatřovala stěžovatelka v tom, že Krajský soud nedostatečně zhodnotil důkazy předložené ve správním spisu a vyvodil z nich nesprávné závěry, které nemají oporu v právních předpisech. Stěžovatelka proto žádala, aby Ústavní soud výše uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud v Brně jako účastník řízení. Ve vyjádření uvedl, že svými rozhodnutími neporušil základní práva stěžovatelky. Důvody vedoucí soud k zamítnutí žaloby jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění napadených rozhodnutí. Krajský soud v Brně dále zdůraznil, že v dané věci rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle části páté, hlavy druhé . V tomto soudním řízení jde o přezkum zákonnosti správního aktu, nejde tedy o tvorbu nového rozhodnutí vycházejícího ze skutkového stavu správním orgánem nezjištěného, přičemž rozhodování soudu je založeno na principu kasačním. Dále se Krajský soud v Brně podrobněji vyjádřil k některým konkrétním námitkám uvedeným v ústavní stížnosti. V závěru svého vyjádření pak uvedl, že v přezkumném řízení aplikoval a vyložil zákon ve znění platném pro přezkoumávanou věc, skutkový a právní základ věci podrobně rozvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tvrzení stěžovatelky o tom, že soud věc nesprávně právně posoudil, je proto účelové, neboť z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že celní orgány uložily stěžovateli jako ručiteli povinnost uhradit celní dluh v souladu s platnými ustanoveními celního zákona, nemůže proto obstát tvrzení stěžovatelky, že jí byla uložena povinnost v rozporu se zákonem. Krajský soud proto navrhoval, aby Ústavní soud podané návrhy zcela zamítl.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody, chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv zakotvených vě, Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Z obsahu stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že soud na základě podaných žalob přezkoumal všechna napadená rozhodnutí celního orgánu v souladu s , ve svých rozhodnutích se vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatelka v žalobách uplatnila, a tato rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Nebylo také zjištěno pochybení při aplikaci či výkladu příslušných ustanovení , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, , celního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavních stížnostech dovolává, shledán nebyl.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. října 2002

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu