Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 158/01

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele L. N., zastoupeného advokátem Mgr. J. K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. 10. 2000, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se domáhá návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 10. 3. 2001 zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Krajského soudu v Praze. Tvrdí, že obecné soudy přihlédly k důkazu, jenž byl proveden nezákonným způsobem, čímž porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 y.

Z obsahu vyjádření Okresního soudu v Mladé Boleslavi a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 36/2002, jenž byl k vyjádření připojen, Ústavní soud zjistil, že ministr spravedlnosti ČR podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. , stížnost pro porušení zákona ve prospěch stěžovatele. Nejvyšší soud ve výroku citovaného rozsudku konstatoval, že byl porušen zákon v neprospěch stěžovatele a zrušil usnesení Krajského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jež oba byly napadeny ústavní stížností. Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Trestní věc proti stěžovateli je nyní vedena u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. a není pravomocně skončena.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 y a v článku 2 odst. 2 d, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.

Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci vymezeny v ustanovení . Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm.d) y, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku y, je tedy jen rozhodnutí "pravomocné", a to nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečné". Je tomu tak proto, že z přezkumu Ústavním soudem nemůže být vyňato rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Krajského soudu v Praze a navrhuje jejich zrušení. Tato rozhodnutí však byla v průběhu řízení před Ústavním soudem z podnětu stížnosti pro porušení zákona, již podal ministr spravedlnosti ČR ve prospěch stěžovatele, zrušena Nejvyšším soudem ČR. Po jejich zrušení tu v současné době nejsou tedy žádná "pravomocná" a "konečná" rozhodnutí, která by byl Ústavní soud oprávněn přezkoumávat. Věc byla vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dle sdělení soudu řízení stále probíhá a není pravomocně skončeno.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 3. října 2002 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj

: