Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 541/02

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. K., právně zastoupeného JUDr. Z. D., proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 18. 11. 1997, sp. zn. -101, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 13. 1. 1998, č. j. -106, a opravného usnesení ze dne 8. 1. 2001, č. j. 1064/93-119, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 8. 8. 2002, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 18. 11. 1997, sp. zn. -101, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 13. 1. 1998, č. j. -106, a opravného usnesení ze dne 8. 1. 2001, č. j. 1064/93-119, jakož i rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , a to pro porušení . odst. 1, , d (dále jen " "), a dále Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

Napadeným rozsudkem ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 18. 11. 1997, sp. zn. -101, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 13. 1. 1998, č. j. -106, a opravného usnesení ze dne 8. 1. 2001, č. j. 1064/93-119, kterým soud prvního stupně vyhověl žalobě a zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti nacházející se v k. ú. Tišnov v obci K., zapsané u Katastrálního úřadu Brno-venkov na LV č. 133 tak, že v závislosti na výši spoluvlastnického podílu přikázal prvé žalobkyni do výlučného vlastnictví parcelu č. 117/1 o výměře 2063 m2, do výlučného vlastnictví žalobce parcelu č. 117/3 o výměře 1031 m2 a do výlučného vlastnictví žalovaného ( v řízení před Ústavním soudem stěžovatele) parcelu č. 117/4 o výměře 1031 m2, všechno parcely, jak byly vyznačeny na geometrickém plánu č. 320 -226/96 ze dne 2. 12. 1996. Dále soud prvního stupně zavázal žalovaného nahradit prvé žalobkyni náklady řízeni.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy obou stupňů nerespektovaly základní zásady občanského soudního řízení, když nespravedlivě a nezákonně rozhodly o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, aniž náležitě dbaly ust. § 142 odst. 2, 3 obč. zák. a aniž respektovaly rovnost účastníků v řízení před soudy. Preferovaly tak zájmy jednoho účastníka na úkor oprávněných zájmů druhého účastníka.

Krajský soud podle stěžovatele o věci rozhodoval, aniž by sám provedl ohledání na místě samém, bez nařízení náležitého znaleckého posouzení možnosti průchodu a průjezdu k pozemku stěžovatele z obecní cesty k parcele č. 117/4, rozhodoval bez náležité odborné znalosti technických oborů, a tedy bez znalosti skutečné situace na místě samém.

Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát zdůraznil, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko napadená rozhodnutí, dospěl k závěru, že námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti nejsou způsobilé zpochybnit ústavnost napadených rozhodnutí. Pouze z té skutečnosti, že stěžovatel není s výsledkem soudního řízení spokojen, nelze vyvozovat porušení ústavně zaručených práv a svobod.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci konkrétně namítanému porušení . odst. 1, , y nebo Úmluvy.

Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu

V Brně dne 8. října 2002