Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 484/02

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. R., právně zastoupeného JUDr. Mgr. J. N., PhD., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. , t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 12. 7. 2002, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. , a to pro porušení , 2, al. 1, odst. 5, jakož i d (dále jen " ").

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

Napadeným usnesením ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. , Krajský soud v Ostravě zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. , kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, nebyla přijata nabídka peněžité záruky a rovněž byl zamítnut návrh na stanovení dohledu probačního úředníka nad stěžovatelem.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že shora uvedeným usnesením, jehož zrušení požaduje, bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu zaručené v , 2 al. 1, odst. 5 a dále právo na spravedlivý proces dle . y. Odůvodnění napadeného usnesení je podle stěžovatele povšechné a zakládá jeho nepřezkoumatelnost. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že trestní stíhání bylo zahájeno proti čtyřem obviněným, ale nikoli proti dalším, nejméně dvěma osobám, které svým jednáním ve věci naplnily některou z forem účastenství. K této námitce nutno uvést, že do pravomoci Ústavního soudu naprosto nenáleží dávat podnět k trestnímu stíhání osob.

V ústavní stížnosti stěžovatel upozorňuje na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

: Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 7, č. 24 (povinnost soudu rozhodnutí řádně odůvodnit) a rozhodnutí č. 64/1992: Sb. rozh. tr. (pro útěkovou vazbu nestačí pouhá hrozba vysokým trestem, ale je zapotřebí konkrétní skutečnost, která obavu z útěku odůvodňuje).

Napadené usnesení je rozhodnutím druhostupňovým, které reaguje na námitky obsažené ve stížnosti a v ostatním odkazuje na zjištění soudu prvního stupně, pokud je s ním shodného názoru. Proto je naprosto obvykle toto rozhodnutí daleko stručnější.

Podle obsahu napadeného usnesení je stěžovatel trestně stíhán pro trestný čin krádeže podle ust. § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákona a jeho držení ve vazbě v současné době je odůvodňováno ustanovením § 67 písm. a) tr. řádu. Stížnostní soud poukazuje na odůvodnění původního prvostupňového rozhodnutí a konstatuje, že soud prvního stupně vycházel ze zjištěného skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o vazbě v přípravném řízení. Podle přísnější právní kvalifikace § 247 odst. 3 tr. zákona jde o závažnou trestnou činnost vyššího stupně společenské nebezpečnosti, s obohacením přes 4 miliony Kč a zdůrazňován je způsob provedení trestné činnosti vykazující vysoký stupeň promyšlenosti a rozhodnosti.

Předmětná trestní věc stěžovatele ve stadiu přípravného řízení vykazuje rafinovaný způsob provedení, způsobení značné škody, trestné jednání daleko od místa bydliště a pracoviště (trestný čin v obvodu Okresního soudu ve Vsetíně, zatímco stěžovatel bydlí v Praze), a to u osoby, která teprve nedávno uzavřela manželství.

Vzhledem ke shora uvedeným konkrétním skutečnostem je logické, že stěžovatelem tvrzené vazby rodinné a pracovní se oběma obecným soudům právem jevily jako pochybné a probační dozor s pobytem stěžovatele na svobodě jako nepostačující.

Ústavní soud je toho názoru, že stížnostní soud rozhodl uvážlivě a v souladu se zákonem a ústavní stížnost proto není opodstatněná.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu

V Brně dne 8. října 2002