Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 488/02

Ústavní soud rozhodl dne 10. října 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele S. spol. s r. o., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. května 2002, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel, který se domáhal zrušení označeného rozsudku, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho názoru jde o rozhodnutí, učiněné v rozporu s , a , 2 d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na námitky uplatněné v odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, na postup finančních úřadů v daňovém řízení a vyslovil přesvědčení, že důvody pro vyměření nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty za období červenec 1999 ve výši 97.846,-Kč a vyměření daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 1999 ve výši 23.721,-Kč, nebyly dány. Vyslovil dále námitky proti postupu soudu, který výrokem stížností napadeného rozsudku rozhodl o spojení žalob vedených pod sp. zn. a ke společnému projednání a rozhodnutí, současně pak o zamítnutí žaloby, když o spojení řízení mělo být rozhodnuto usnesením.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -50, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Ve věci spojení žalob ke společnému projednání a rozhodnutí postupoval soud v souladu s § 112 odst. 1 obč. soudního řádu, přičemž zahrnutí výroku o spojení řízení do rozsudku není v rozporu s § 157 odst. 1 cit. právního předpisu. Označený soud přezkoumal napadená rozhodnutí finančních orgánů dle § 249 odst. 2 obč. soudního řádu a ve vyčerpávajícím a přiléhavém odůvodnění

svého rozsudku se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalobcem, když současně vyložil obsah , ve znění pozdějších předpisů, stanovící povinnosti plátce prokazovat nárok na odpočet daně, jakož i podstatu zásad daňového řízení, zakotvených v , ve znění pozdějších předpisů.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2002