Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 186/02

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátu, o ústavní

stížnosti doc. PhDr. M. P-né, proti usnesení Krajského soudu

v Praze ze dne 21. ledna 2002, čj. -14, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2002,čj. -14, se zrušuje.

Odůvodnění

Navrhovatelka se ústavní stížností ze dne 25. března 2002

domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu

v Praze. Napadeným usnesením byl odmítnut opravný prostředek proti

rozhodnutí Okresního úřadu Příbram, pozemkového úřadu (dále jen

"pozemkový úřad") ze dne 21. 8. 2001, čj. 2687/92 R

s odůvodněním, že opravný prostředek byl podán opožděně. Postupem

Krajského soudu mělo být porušeno základní právo navrhovatelky na

soudní ochranu, dané a 2y základních práv

a svobod (dále jen "Listina"). Podle navrhovatelky jí bylo

rozhodnutí pozemkového úřadu doručeno dne 11. 10. 2001, opravný

prostředek proti tomuto rozhodnutí byl podán držiteli poštovní

licence (České poště) k přepravě dne 29.10.2001, lhůta k podání

opravného prostředku uplynula dne 10. 11. 2001.

Ze spisu Krajského soudu v Praze, sp.zn. ,

který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že pozemkový úřad dne 28.

8. 2001 rozhodnutím, čj. 2687/92, RII 44/01, rozhodl tak, že

navrhovatelce (dnes ústavní stěžovatelce) nevzniká vlastnictví

k id. 2/3 původní PK parcely č. kat. 398 v k.ú. B. H., obec

Příbram (dále jen "předmětné nemovitosti" . Navrhovatelka podala

dopisem ze dne 29.10.2001, který byl doručen pozemkovému úřadu dne

30. 10. 2001, návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem. Tento návrh

pak dopisem ze dne 26. 11. 2001 blíže odůvodnila.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2002, čj. 44 Ca

143/2001-14, opravný prostředek odmítl. Rozhodnutí odůvodnil tím,

že navrhovatelka podala opravný prostředek proti rozhodnutí

pozemkového úřadu v Příbrami ze dne 21. 8. 2001, čj. 2687/92 RII

440/01, který došel pozemkovému úřadu poštou dne 26. 11. 2001.

Z obálky soud zjistil, že opravný prostředek navrhovatelka podala

na poštu dne 23. 11. 2001. Ze správního spisu soud zjistil, že

napadené rozhodnutí bylo navrhovatelce doručeno dne 11. 10. 2001.

Podle ust. se návrh podává

u příslušného soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, pokud

zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je podán včas i tehdy,

byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí. Lhůta

k podání opravného prostředku navrhovatelce uplynula 10. 11.

2001, opravný prostředek byl tedy podán opožděně.

Krajský soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření ze

dne 2. 5. 2002, uvedl, že soud přehlédl, že ve správním spise

pozemkového úřadu je založen ještě návrh na přezkoumání

rozhodnutí, který došel pozemkovému úřadu dne 30. 10. 2001

a pokládal za samostatný návrh na přezkoumání rozhodnutí

odůvodnění tohoto návrhu ze dne 26. 11. 2001. Navrhl proto, aby

Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadené usnesení Krajského osudu

v Praze zrušil.

Dle ust. , o Ústavním soudu,

ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem

účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat

další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, a to

stěžovatelka sama i prostřednictvím svého právního zástupce

podáními ze dne 18. 7. 2002 resp. 3. 7. 2002 a účastník řízení

podáním ze dne 2. 7. 2002, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od

ústního jednání a vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od

ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od

ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

Ústavní soud po prostudování spisového materiálu dospěl

k závěru, že návrh je důvodný.

V souzené věci rozhodoval pozemkový úřad o restitučním nároku

navrhovatelky podle Zamítavé rozhodnutí

bylo doručeno navrhovatelce dne 11. 10. 2001. Lhůta pro podání

opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí činí ve smyslu ust.

30 dnů od doručení

rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je

podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal

rozhodnutí. Návrh byl prokazatelně podán k poštovní přepravě

doporučeným dopisem dne 29. 10. 2001 a byl doručen pozemkovému

úřadu 30. 10. 2001. Byl tedy podán v zákonem stanovené lhůtě

a Krajský soud se měl tímto návrhem věcně zabývat. Jestliže tak

neučinil a je lhostejno, že se tak stalo v důsledku přehlédnutí,

zasáhl tím do základního práva stěžovatelky obrátit se na soud,

aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy, dané jí

y. Je nepochybné, že stěžovatelka se

stanoveným postupem domáhala svého práva u nezávislého

a nestranného soudu, jeho následným (shora popsaným) rozhodnutím

však bylo zjevně porušeno její základní, ústavně garantované právo

na soudní ochranu stanovené v y.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu

nezbylo než napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21.

ledna 2002, čj. -14, podle § 82 odst. 3 písmeno a)

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů, zrušit.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. října 2002