Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 264/02

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti L. Š., zastoupené Mgr. M. V., advokátkou, směřující proti rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. února 2002, sp. zn. KZn 3083/2002, ve spojení s rozhodnutím Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 28. ledna 2002, sp. zn. Zt 26/2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 29. dubna 2002 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení, jímž byla odmítnuta její stížnost do usnesení obvodního státního zastupitelství, jímž bylo odloženo její trestní oznámení.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti velice obsáhle popsala okolnosti, za nichž podala trestní oznámení, jakož i důvody, které ji k tomu vedly. V postupu orgánů činných v trestním řízení pak shledala zásah do svých základních práv a svobod zaručených v d (dále jen ""), když orgány státní moci odmítly postupovat v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 a 5 trestního řádu a co nejrychleji projednat její trestní oznámení. Dále mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené v y, i právo dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), na ochranu před protiprávními zásahy jiných osob. Rovněž mělo dojít k porušení základního práva zaručeného v y na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti. V této souvislosti odkázala stěžovatelka na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

.

Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníka - státního zástupce městského státního zastupitelství, který ve věci rozhodl. Ten ve svém vyjádření uvedl, že v průběhu řízení nebylo shledáno, že by se jednalo o nepravdivé údaje ve smyslu ustanovení § 206 odst. 1 trestního zákona. Stěžovatelka svými podáními odkazovala na rozhodnutí obecných soudů v civilním řízení, které však postup státních zastupitelství nemohl ovlivnit, neboť jde o výsledek, který podezřelá v době svého jednání neznala a ani znát nemohla. Právní úvahy obsažené v ústavní stížnosti, tak nepřesahují rámec v němž byla věc projednána, a proto účastník odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Na základě výzvy byl zaslán Ústavnímu soudu rovněž spis Obvodního státní zastupitelství pro Prahu 3 v projednávané věci. Ve spisu je založeno rovněž rozhodnutí Vrchního státní zastupitelství v Praze ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 1 VZn 158/2002, kterým byl odložen podnět stěžovatelky, který směřoval proti napadeným rozhodnutím.

Po prostudování spisu a všech shora uvedených rozhodnutí shledal Ústavní soud, že ústavní stížnost není důvodná.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad zákonností rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, jestliže nedošlo rozhodnutím těchto orgánů k porušení základních práv a svobod chráněných normami ústavního pořádku ČR.

Jak již Ústavní soud judikoval, z a y lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání, je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu lit. d)y ČR nezakládá (usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, str. 345).

V odložení věci policejním orgánem a následném potvrzení tohoto rozhodnutí státním zastupitelstvím nelze spatřovat porušení citovaných ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatelky, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Neexistuje totiž ústavně zaručené subjektivní právo fyzické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, resp., aby určité jednání bylo klasifikováno jako konkrétní trestný čin.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. září 2002

JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu