Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 363/02

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. U., zastoupeného JUDr. V. B., advokátkou, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2002, čj. -98 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2001, čj. -75,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 6. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2002, čj. -98, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2001, čj. -75, jímž byl k odvolání žalovaného L. H. změněn rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2001, čj. -54 tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaný na své náklady ve stanovené lhůtě uveřejnil v Bulletinu advokacie specifikovanou omluvu. Stěžovatel navrhl zrušit i uvedený rozsudek odvolacího soudu.

Stěžovatel tvrdí, že aplikace ust. § 11 obč. zák. obecnými soudy byla zásadně chybná. Nesouhlasí s jejich skutkovým i právním hodnocením případu, které dle něho je v příkrém rozporu s listinnými důkazy obsaženými ve spise soudu prvého stupně, stejně jako s obsahy svědeckých výpovědí. Z těchto tvrzení však stěžovatel ve své stížnosti nevyvodil podrobnější ústavněprávní závěry doplněné řádnou ústavněprávní argumentací, když jen poukázal na d ("Listina") a nejasným způsobem též na Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nejvyšší soud ČR, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru nelze pokládat ústavní stížnost stěžovatele za důvodnou.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Praze, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost neobsahuje nic, co by projednávanou věc posunulo do roviny ústavněprávní. Ostatně ani stěžovatel sám, kromě obecného, a v daných souvislostech nepřiléhavého, poukazu na základní práva zakotvená v y, nic na podporu svého tvrzení o zásahu do ústavních práv neuvedl. Za tohoto stavu je ústavní stížnost pouhým nesouhlasem s výsledkem občanskoprávního sporu, který sám o sobě nemůže být důvodem pro zásah Ústavního soudu, jak ostatně vyplývá z jeho obecně dostupné judikatury.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu