Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 573/02

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J. R., zastoupeného JUDr. J. N., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. -69 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2000, čj. -40,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 8. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. -69 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2000, čj. -40, vydané v řízení o ochranu osobnosti.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K žádosti Ústavního soudu Krajský soud v Plzni dopisem ze dne 10. 9. 2002 sdělil, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. -69 byl doručen do vlastních rukou JUDr. J. K., který byl ve věci právním zástupcem stěžovatele, dne 28. 12. 2001. Ústavní soud po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení ( zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze doručen právnímu zástupci stěžovatele v prosinci 2001, přičemž ústavní stížnosti byla podána k poštovní přepravě dne 24. srpna 2002, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2y).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2002

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj