Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 423/02

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele ing. S.B., zastoupeného JUDr. Z. P., advokátkou, proti rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, č.j. VV-390/2002, ze dne 17. 4. 2002,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel podal dne 25. 6. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 26. 6. 2002. Návrh směřoval proti rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, č.j. VV-390/2002, ze dne 17. 4. 2002, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu města Havířova, č.j. VV/54339/R-2121/01/Kob/01, ze dne 22. 1. 2002 a toto rozhodnutí potvrzeno. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení . odst. 3 a d (dále jen ""). Stěžovatel současně podal návrh na zrušení článku 4 odst. 1 a 2 obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova, č.j. 12/2001/MH, ze dne 12. 7. 2001, k zabezpečení čistoty a veřejného pořádku na území města Havířova, ve znění obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova, č.j. 13/2001/MH, ze dne 18. 9. 2001.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový opravný prostředek se nepovažuje obnova řízení.

V předmětné věci byla stěžovateli uložena sankce (pokuta) za porušení povinnosti stanovené obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Havířova. Porušení této povinnosti bylo posouzeno jako přestupek podle , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a sankce byla uložena výše citovaným rozhodnutím Magistrátu města Havířova. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal a jeho odvolání bylo zamítnuto výše označeným rozhodnutím Okresního úřadu v Karviné. Stěžovatel sám v návrhu uvedl, že proti rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné nepodal u soudu žalobu podle části páté (dále jen "") s odůvodněním, že soud by vycházel ze stavu upraveného obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Havířova.

I přesto, že postup strážníků Městské policie Havířov a následná rozhodnutí správních orgánů se jeví (s ohledem na popsaný skutkový děj), jako nepřiměřený a zjevně formální, nelze než konstatovat, že rozhodnutí vydaná podle jsou rozhodnutími, jimiž se rozhoduje o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob ve smyslu a násl. Věcně příslušným soudem k přezkoumání rozhodnutí o přestupcích je podle okresní soud. Žalobu je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, která o sobě tvrdí, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena na svých právech. Žalobu o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu je nutno posuzovat jako procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu . Na takovém posuzování nic nemění skutečnost, že stěžovatel se domnívá, že by žaloba nebyla úspěšná, protože soud by věc posuzoval podle právního stavu, vyplývajícího z příslušné obecně závazné vyhlášky. Vzhledem k uvedenému je proto nutno přijmout závěr, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Na základě výše uvedeného pak nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítnout podle , jako návrh nepřípustný.

K návrhu na zrušení ustanovení článku 4 odst. 1 a 2 obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova, č.j. 12/2001/MH, ze dne 12. 7. 2001, k zabezpečení čistoty a veřejného pořádku na území města Havířova, ve znění obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova, č.j. 13/2001/MH, ze dne 18. 9. 2001, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta , musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost nepřípustná a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu ( a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2002