Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 491/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti T. Č., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.12. 2000, č.j. -37,

t a k t o

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým Okresní soud v Ostravě v její právní věci proti městu Ostrava - o určení povinnosti zdržet se prodeje obytného domu čp. 1195 na pozemku č. 1717, k.ú. P. - sever, eventuálně o určení neplatnosti kupní smlouvy, návrh zamítl. Současně zamítl i návrh, aby byl žalovaný povinen uzavřít se stěžovatelkou kupní smlouvu o prodeji nemovitostí v katastrálním území P. - sever.

Stěžovatelka tvrdí, že byla porušena její ústavně zaručená základní práva, zejména právo na právní pomoc v řízení před soudem ve smyslu d (dále jen " "), právo na osobní účast v řízení před soudem a právo vyjádřit se k věci a předložit důkazy v řízení ve smyslu y. Podle jejího názoru bylo porušeno i právo na spravedlivý proces zejména tím, že předmětem projednávání její žaloby nebyl obsah této žaloby, neboť okresní soud prý rozhodoval "o něčem jiném", tj. o splnění náležitostí kupní smlouvy. Stěžovatelka dále tvrdí, že se proti napadenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě odvolala a že současně podala stížnost na podjatost soudkyně tohoto soudu, avšak dosud jí údajně nebylo doručeno "vyjádření" Krajského soudu v Ostravě.

Stěžovatelka Ústavnímu soudu v podstatě navrhuje, aby byl napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.12. 2000, č.j. - 37, zrušen, neboť žádá o "nový soudní spor v její právní věci na úrovni okresního soudu".

Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, jestliže návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat i věcně.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

V souzené věci Ústavní soud shledal - s ohledem na obsah předmětného soudního spisu - že stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ve smyslu citovaného ustanovení, nevyčerpala. Je sice pravdou, že se stěžovatelka proti napadenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě odvolala (č.l. 42) a současně namítla podjatost rozhodující soudkyně, avšak nereagovala již na výzvu soudu, aby námitku podjatosti soudkyně doplnila a konkretizovala. Rovněž ve stanovené lhůtě - vzdor výzvě okresního soudu ze dne 25.4.2001 - nezaplatila ve stanovené lhůtě soudní poplatek z odvolání a proto Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 2.1.2002, č.j. -61, odvolací řízení zastavil.

Je tedy zřejmé, že stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, nevyčerpala. Za těchto okolností se již Ústavní soud jednotlivými námitkami stěžovatelky nezabýval.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2002

JUDr. VojenGüttler

soudce zpravodaj