Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
41868.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 480/02
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele JUDr. T. P., správce konkurzní podstaty úpadce P. teplárenská, a.s., zastoupeného advokátkou JUDr. J. L., o ústavní stížnosti proti rozhodnutím Finančního úřadu v Příbrami ze dne 12. 9. 2001, čj. 65257/01/063911/4914, a ze dne 26. 10. 2001, čj. 70737/01/063911/4914, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se návrhem ze dne 8. 7. 2002, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 7. 2002, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Finančního úřadu v Příbrami. Tvrdí, že postupem jmenovaného úřadu došlo k porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), neboť je přesvědčen, že státní moc byla uplatněna mimo meze stanovené zákonem o konkursu a vyrovnání. Navrhuje, aby Ústavní soud posoudil postup úřadu i z hlediska souladu s dalšími ustanoveními Listin y.
Z obsahu ústavní stížnosti a z listin předložených navrhovatelem Ústavní soud zjistil, že Finanční úřad v Příbrami neuznal rozhodnutím ze dne 26. 10. 2001, čj. 70737/01/063911/4914, reklamaci stěžovatele ze dne 18. 10. 2001 proti rozhodnutí o přeplatku ze dne 18. 10. 2001, čj. 65257/01/063911/4914. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí žalobu u Krajského soudu v Praze, v níž napadal nezákonný postup správního orgánu. Navrhl, aby soud zrušil jak rozhodnutí správního orgánu o reklamaci, tak jemu předcházející rozhodnutí o přeplatku. Krajský soud v řízení podle hlavy druhé, části páté občanského soudního řádu , přezkoumal napadené rozhodnutí a rozsudkem ze dne 11. 4. 2002, čj. 44 Ca 14/2002 -17, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně napadá rozhodnutí Finančního úřadu v Příbrami, jimiž tento orgán státní správy rozhodl o přeplatku a o následné reklamaci stěžovatele, a navrhuje jejich zrušení. Z toho Ústavní soud dovodil, že předmětem ústavní stížnosti je pravomocné rozhodnutí finančního úřadu.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústav y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústav y a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.
Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci vymezeny v ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu . Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústav y, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústav y se dle výkladu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) , odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozumí rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Je tomu tak proto, že z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem nemůže být vyňato rozhodnutí o posledním prostředku. Takový postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.
Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze proto dovodit jeho oprávnění, aby zrušil rozhodnutí Finančního úřadu v Příbrami, která nejsou evidentně rozhodnutími o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým rozhodnutím je až rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutím, jež jsou napadena ústavní stížností. Stěžovatelem formulovaný petit ústavní stížnosti proto neodpovídá citované dikci zákona.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 4. září 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj