Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 519/02

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. V. J., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti postupu Policie ČR, Policejního prezídia - Úřadu kriminální policie a vyšetřování,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 29. července 2002 byla Ústavnímu soudu ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatel brojil proti postupu Policie ČR, která mu v jeho případě neumožnila prostudovat spis vedený v jeho věci v dostatečné míře, když mu k tomu poskytla lhůtu jednoho dne, přičemž z médií se stěžovatel dozvěděl, že příslušný státní zástupce bude týž spis studovat několik měsíců. Stěžovatel rovněž v ústavní stížnosti napadl doplnění znaleckého posudku.

Podle názoru stěžovatele došlo tímto postupem k zásahu do práva na spravedlivý proces zaručeného v d (dále jen " "), když mu byl poskytnut k prostudování mnoha tisíc stran trestního spisu pouhý den, ač trestní řád hovoří o době přiměřené. Domáhal se proto, aby mu nálezem Ústavního soudu bylo umožněno prostudování spisu v nejméně pětidenní lhůtě.

Ústavní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti. Novelou trestního řádu č. , byla s účinností od 1. ledna 2002 osobám proti nimž je vedeno trestní řízení, poskytnuta možnost kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu policejního orgánu. Žádost není vázána lhůtou a příslušný státní zástupce je povinen ji neprodleně vyřídit a vyrozumět žadatele (§ 157a trestního řádu). Tímto úkonem je možno brojit zejména proti nepřiměřené době, která byla poskytnuta obviněnému a jeho právnímu zástupci k prostudování spisu při skončení vyšetřování dle ustanovení § 166 trestního řádu. Tato skutečnost je výslovně uvedena i v komentáři k ustanovení § 166 trestního řádu (Trestní řád - komentář, 4. Vydání, C. H. Beck, Praha 2002). Vzhledem k tomu, že z podání nevyplývá, že by stěžovatel využil této zákonem stanovené možnosti nápravy postupu, který považoval za nezákonný, je Ústavní soud nucen konstatovat, že nebyly využity veškeré dostupné procesní prostředky ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona. Za takového stavu neshledal Ústavní soud jiné možnosti, než ústavní stížnost odmítnout z důvodu nepřípustnosti dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona.

Navíc je třeba uvést, že s ohledem na svou judikaturu by se Ústavní soud necítil být oprávněn zasáhnout ani v případě využití naznačených prostředků, neboť trestní řízení, jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, podléhá prakticky permanentní kontrole orgánů činných v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. byl teprve započat, lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném trestním řízení třeba považovat, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustné. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle a násl. y důsledně řídí principem subsidiarity. Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat toliko po ukončení procesu vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 6. září 2002

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj