Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 518/01

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti O., zastoupeného hejtmanem Ing. J.B., a Zastupitelstva OK, právně zastoupených JUDr. P.R., proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 26. června 2001, čj. 19657/2001-14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 24. srpna 2001 ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ústavní stížnost, kterou se stěžovatelé domáhali zrušení části uvedeného rozhodnutí ministerstva, kterým byly na kraj převedeny věci práva a závazky, s nimiž hospodaří předškolní zařízení, školy a školská zařízení specifikované v příloze A napadeného rozhodnutí, včetně těchto předškolních zařízení, škol a školských zařízení. Současně byly do vlastnictví kraje převedeny nemovité věci uvedené v příloze B, části I.A a části B/1 a B/1b rozhodnutí a věci movité uvedené v příloze B, části I.B rozhodnutí. Společně s přechodem majetku do vlastnictví kraje stanovilo ministerstvo, s odvoláním na ustanovení , o krajích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), čtyři podmínky, jimiž omezilo další hospodaření a nakládání s uvedeným nemovitým majetkem. Právě tuto část rozhodnutí, týkající se podmínek pro další hospodaření a nakládání s nemovitým majetkem, stěžovatelé v ústavní stížnosti napadli.

Ústavní soud se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim k ochraně jejích práv poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu zákona. Jak stěžovatelé uvedli, proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí podali rovněž správní žalobu k Vrchnímu soudu v Praze a ústavní stížnost podali pouze z procesní opatrnosti. Tento postup stěžovatelů lze do jisté míry akceptovat, neboť napadené rozhodnutí není správním rozhodnutím zcela obvyklým. Jak však vyplývá z dosud nepublikovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 13. srpna 2002, ve věci

sp. zn.

, Vrchní soud v Praze zohlednil usnesení Ústavního soudu ze dne 21. srpna 2001,

sp. zn.

, jímž byla jako nepřípustná odmítnuta ústavní stížnost PK proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, vydanému podle , o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku ČR do majetku krajů, a to pro nevyčerpání všech opravných prostředků, které k ochraně jeho práv poskytuje. Vrchní soud se tak cítil být vázán názorem Ústavního soudu o přípustnosti správní žaloby, následně však řízení o ní přerušil a podal Ústavnímu soudu podle y návrh na zrušení ustanovení . Nálezem plénum Ústavního soudu rozhodlo o zrušení ustanovení , a to dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.

Z uvedeného nutno dovodit, že i ve věci stěžovatelů teprve poté, co Vrchní soud v Praze ve věci rozhodne, bude splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, stanovená v § 75 odst. 1 zákona. Do té doby je ústavní stížnost nutno pokládat za návrh nepřípustný. Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl z důvodu nepřípustnosti dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 6. září 2002

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj