Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 505/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. L., zastoupené JUDr. Z. D., advokátem, proti nečinnosti Krajského soudu v Brně, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 10. září 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 34,

, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], vytkla stěžovatelka ve své občanskoprávní věci, vedené před Městským soudem v Brně

( ), neodůvodněné průtahy, k nimž dochází v opravném řízení vedeném před Krajským soudem tamtéž pod sp. zn. ; tvrdila - stručně shrnuto - že posléze jmenovaný soud jako soud odvolací je (ke dni podání ústavní stížnosti) nečinný po dobu

26 měsíců, ačkoli pro tak značné průtahy není dán nijaký důvod; poukázala na to, že posouzení jejího odvolání do rozsudku obecného soudu I. stupně nepředstavuje věc ani složitou ani jinak obtížnou a s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu a své osobní poměry navrhla, aby Ústavní soud odvolacímu soudu pokračovat v nečinnosti zakázal a dále, aby jí jako spravedlivé zadostiučinění za porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu ( d) přiznal částku 80.000 Kč.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Dbát na včasnost a rychlost soudních řízení, příp. bránit nedůvodným průtahům v nich je především věcí obecných soudů samotných, a proto také zákon o soudech a soudcích

(č. ) k jejich odstranění zavedl - obdobně jako zákon před ním platný - zvláštní procesní mechanismus, jímž vzniku, resp. trvání nedůvodných průtahů v řízení má být bráněno ( a násl. ); protože ústavní soudnictví je ve vztahu k obecným soudům v zásadě ovládáno zásadou subsidiarity, je vyčerpání všech procesních prostředků, které má (před podáním ústavní stížnosti) stěžovatel ze zákona k ochraně svých práv k dispozici, nezbytnou procesní podmínkou pro zahájení řízení před Ústavním soudem ( al. 1 zákona).

Mimo letmou zmínku o stížnosti k ministru spravedlnosti, kterou nadto podle kontextu odůvodnění ústavní stížnosti sluší vztáhnout k řízení před obecným soudem I. stupně, stěžovatelka ani netvrdí, že by se o odstranění tvrzených průtahů v opravném řízení marně pokoušela postupem předvídaným zákonem, a protože není povinností Ústavního soudu, aby po skutečnostech, zakládajících splnění zákonem předepsaných procesních podmínek, sám pátral a vlastní činností tak případně nahrazoval procesní nedůslednost stěžovatelky (vady v tvrzení), nezbylo než uzavřít, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti procesní prostředky, které k odstranění tvrzených vad v opravném řízení měla ze zákona k dispozici, nevyčerpala.

Protože posléze uvedený závěr brání projednání posuzované ústavní stížnosti, bylo

o takto vadně podané ústavní stížnosti stěžovatelky rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by se jevila potřeba zvlášť se zabývat návrhem stěžovatelky na přiznání zadostiučinění, pro které není v zákoně

o Ústavním soudu opory.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 10. září 2002