Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 376/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. Š., zastoupeného JUDr. V. M., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne

11. března 2002, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 10. září 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a po odstranění formální vady, ve smyslu výzvy Ústavního soudu, co do ostatních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. března 2002

( -277) a tvrdil, že tento obecný soud svým rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu; podle obsáhlého odůvodnění ústavní stížnosti, v němž se stěžovatel poněkud nepřehledným způsobem dotýká i jiných blíže neoznačených řízení, resp. postupu či rozhodnutí jiných orgánů veřejné moci označených jako PČR, SZ, OS i KS, k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele došlo tím, že Nejvyšší soud ČR v jeho občanskoprávní věci odmítl jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. února 2001 ( -247). Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle rozhodovacích důvodů, vyložených v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, dovolací soud dovolání stěžovatele odmítl proto, že je - z důvodů podrobně vyložených - posoudil jako podané po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Za této situace, kterou stěžovatel sám hodnotí jako svou "formální chybu", a kdy ani jeho odkazy na případně jinou možnou interpretaci na správnosti závěrů dovolacího soudu nemohou nic změnit, nezbývá než ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu dovodit, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( zákona), neboť zmeškání lhůty k podání dovolání jako posledního prostředku, který zákon za stejným účelem poskytuje ( al. 2 zákona), a o který stěžovatel sám v předchozím řízení usiloval, jde na vrub procesní nedůslednosti stěžovatele, jejíž důsledky nelze ex post napravit.

Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona) a o ní jako takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem

[§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 10. září 2002