Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 159/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. B., , zastoupeného advokátem JUDr. P. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2000, č. j. -66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve své stížnosti namítal porušení svých ústavně zaručených práv a svobod. Uvedl, že se domáhal určení, že na něj přešel nájem bytu o velikosti 1 + kk v domě čp. 1262, Š. ul., Praha 6 - Řepy, po své babičce B. B., se kterou měl sdílet společnou domácnost. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 21. 10. 1999, č. j. -44, žalobu stěžovatele zamítl s tím, že stěžovatel se svou babičkou v předmětném bytě nebydlel, a nájem bytu tak na něj ve smyslu ustanovení nepřešel. Toto rozhodnutí potvrdil Městský soud napadeným rozsudkem. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě dovolání ve smyslu ust. , c), a d) , v tehdy účinném znění. Ve svém dovolání stěžovatel vytýkal odvolacímu soudu závažná pochybení procesní povahy a dále rovněž nesprávné právní posouzení celého případu. Dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 1. 2002 pro nepřípustnost odmítl.

V návaznosti na výše uvedené se musel nejprve Ústavní soud zabývat otázkou, zda stěžovatel uplatnil svou ústavní stížnost včas. Ve smyslu ustanovení zákona , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ústavní soud po posouzení rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 9. 1. 2002, č. j. -81, shledal, že dovolací soud postupoval v předmětné věci zcela právně konformním způsobem. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je zřejmé, že obecné soudy obou stupňů postupovaly při provedení důkazu v souladu s právní úpravou a že stěžovateli nebyla odňata jeho procesní práva.

Vzhledem k okolnosti, že dovolání bylo shledáno po právu dovolacím soudem nepřípustným, posledním pravomocným prostředkem v dané věci je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2000, č. j. -66. Pokud stěžovatel uplatnil svou ústavní stížnost dne 14. 3. 2002, šlo bezpochyby o návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání. Proto Ústavní soud ve smyslu ustanovení mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítnul.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. září 2002

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu