Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 704/01

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. A. Š., zastoupeného advokátem JUDr. J. V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se projednávanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni v části, jíž krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 6. 10. 2000, čj. -75, kterým bylo žalovanému Ing. J. M. uloženo uzavřít se stěžovatelem dohodu o vydání 3/8 domu se stavební parcelou a zahradou, tak, že v této části žalobu zamítl.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími a rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, čj. -114.

V souzené věci podal stěžovatel ústavní stížnost za situace, kdy současně podal i dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu přitom bylo ze zákona přípustné, jak konstatoval i dovolací soud ve svém rozsudku ze dne ze dne 27. 6. 2002, čj. -114, dle ustanovení , ve znění před novelou Dovolací soud se tedy dovoláním zabýval věcně, nicméně neshledal důvody pro vyhovění, a proto jej zamítl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení ( , o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

S ohledem na výše uvedené, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh není přípustný. Projednávaná ústavní stížnost totiž nesměřuje proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, ačkoli jej stěžovatel uplatnil. Stěžovatel se domáhá pouze zrušení rozhodnutí soudu odvolacího, aniž by navrhoval rovněž zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci, jež je v uvedené věci evidentně rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a má být napadeno v prvé řadě. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. K této nápravě ovšem nemůže dojít tak, že z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bude vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytovaném zákonem k ochraně práva. Takový postup by totiž v projednávané věci vedl k tomu, že by rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s ústavně chráněným principem právní jistoty ( y). S ohledem na uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout, neboť návrh, jež ponechává konečné rozhodnutí nedotčeno, není přípustný (srov. Filip, Holländer, Šimíček: : komentář, C.H. Beck, 2001, str. 339).

Ústavní soud se ovšem zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma. Ústavní soud naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil a stěžovatel jejich existenci v ústavní stížnosti ostatně ani netvrdil.

S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2002 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj