Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 356/02

Ústavní soud rozhodl dne 28. srpna 2002 ve věci ústavní stížnosti J. T., zastoupeného JUDr. M. J., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2002, čj. -70,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že odmítnutím dovolání bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva zakotveného v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, d. Šlo totiž o dovolání ve věci, která měla po právní stránce zásadní význam. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 14. 12. 1999, čj. -29, byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení, že má za úpadcem pohledávku první třídy ve výši 24 390,-- Kč. K odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2001, čj. -51, tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející ve znění platném do 31. 12. 2000. O dovolání stěžovatele rozhodl posléze Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že toto dovolání odmítl, vycházeje z faktu, že vady řízení uvedené v ustanovení ze spisu se nepodávají ani stěžovatelem nejsou tvrzeny a že dovolání není přípustné nejen podle ustanovení , ale ani podle ustanovení , 2 , neboť odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a stěžovatel v tomto směru ani návrh nepodal.

Za tohoto stavu, nebyl-li návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před odvolacím soudem vznesen a možnost založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle , stěžovatel tím sám vyloučil, nutno mít za to, že stěžovatel poslední procesní prostředek nevyčerpal.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2002

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj

.